Kam vložit úspory, které zatím nepotřebujete, ale inflace vám z nich každý rok ukrajuje stejně tolik, co přinesou bídné bankovní úroky? To je otázka, kterou jsem intenzivně řešil v posledním roce.
Do podílových fondů, které loni ve většině případů prodělaly, se mi nechtělo, na poněkud riskantní obchodování s akciemi nejsem ten správný adrenalinový typ. Takže na řadu přišly reality. Nemusíte být zrovna makléřem, abyste vytušili, že ceny nemovitostí jsou hodně nízko, ne-li na dně.
Nakonec jsem se tedy odhodlal a koupil jako investici docela pěknou garsonku v Ústí nad Labem. Panelákový byt 2+kk v osobním vlastnictví o ploše pětačtyřicet metrů čtverečních mě přišel na 350 tisíc korun. Byl ve slušném stavu, takže jsem pouze vymaloval, vyměnil prahy a kvartýr obratem pronajmul za pět tisíc měsíčně.
Pokud budete počítat se mnou, moje investice se za rok zhodnotí o šedesát tisíc, tedy o více než sedmnáct procent. Pokud bych peníze nechal v bance za úrok 2,3 procenta, přišel bych si na nějakých osm tisíc, tedy 7,5krát méně. Připomínám, že inflace se nyní pohybuje kolem dvou procent. Samozřejmě, že po zdanění (nutno kalkulovat i s daní z nemovitosti) bude mé zhodnocení o trochu nižší, ale bude se stále blížit k patnácti procentům. Ve srovnání s almužnou, kterou nabízejí banky, není co řešit.
A rizika? Pokud nebudete mít smůlu na problémového nájemníka, nevidím velká. Byty i rodinné domky jsou dnes ve větších městech až o třetinu levnější než před třemi lety. A nepředpokládám, že by tak dramaticky klesly, abych na případném prodeji ústeckého bytu prodělal. Podobnou investici proto vřele doporučuji.
Jan Skála, Praha
