Zatímco teplota na Ukrajině padá k nule i níž, radiátory zůstávají studené. Topnou sezonu se podle televizních zpráv prý podařilo nastartovat ve čtvrtině bytů, ale i to je asi předvolební optimismus, který sotva zahřeje. V neděli o složení nového, porevolučního parlamentu rozhodnou vesměs prokřehlí voliči, mnozí možná s náladou pod bodem mrazu. Na stejné hodnotě jsou i vztahy s Ruskem po agresivní anexi Krymu a podpoře separatistů. Teploměry v bytech svědčí o tom, že dohoda o nákupech ruského plynu stále chybí.
Jestli ale historie něčemu Ukrajince naučila, tak je to nejspíše schopnost odolávat nepřízni osudu a přežít. Nejde jen o vojáky na východní frontě, třeba o obránce doněckého letiště, přezdívané pro svou odolnost "kyborgové", ale i o penzisty v zázemí.
Důchod 1600 korun měsíčně
Jak se ale dá reálně přežít z tisícovky hřiven důchodu, tedy v přepočtu asi 1600 Kč? „Nic nenakupuješ, jen něco k jídlu,“ vysvětluje bývalá lékárnice Naďa. „A kdo může pracovat, ten pracuje.“
Sama si přivydělává na půl úvazku, podobně pracuje i její manžel, také penzista, a naštěstí práci má i syn. Byt mají vlastní, nicméně náklady na bydlení prakticky spolknou jeden důchod. „Nedej bože, abych zůstala sama,“ strachuje se.
Na venkově, kde je o zaměstnání větší nouze než ve městech, mají penzisté podle šedesátnice Jevhenije alespoň záhumenky, kde si musí vypěstovat to, co si v obchodě už nemohou dovolit. Třeba brambory. Ty, asi jako všechno, šly s cenou na tržištích zase nahoru.
A pak je tu ještě jedna velká starost všech důchodců. „Zdravotnictví má být bezplatné, ale není to pravda. Léky jsou hrozně drahé a musí se platit,“ konstatuje někdejší paní magistra.
Obchody plné, peníze chybí
Jenže ani zaměstnanci na tom nejsou o mnoho lépe. V supermarketu v centru milionové Oděsy visí inzerát, že přijmou do práce pokladní i prodavače. „Dostanou asi tak něco přes dvě tisícovky hřiven,“ odhaduje hlídač prodejny. „Dá se z toho se uživit? No, nedá. Ale žijeme,“ dodává.
Regály praskají ve švech, žádná krize a nouze tu není vidět. Půllitrovka české becherovky je tu zrovna v akci, ale i po slevě stojí více než dvě flašky ukrajinské vodky.
Patra nákupního střediska nad supermarketem vyplňují značkové obchody. Klenoty, kosmetika, oděvy. Bunda tak za dva platy, džíny za jeden, košile za půldruhého důchodu. Prodavačky zjevně tráví valnou část prodejní doby poněkud osaměle. Přesto se blyštivé obchody nezavírají a nedaleko vyrostlo ještě jedno větší nákupní centrum.
O kousek dál, v jídelně rychlého občerstvení, je ale rušno. Když v létě časopis The Economist spočítal a zveřejnil svůj letošní Big Mac Index, vyšla mu právě Ukrajina jako země, kde si lze v Evropě dvojitý hamburger v housce pořídit nejlaciněji, zhruba za polovic oproti Česku. Ukrajinské platy jsou ale podstatně nižší.
Záhady ukrajinské ekonomiky asi nelze vyjádřit jen prostou statistikou poklesu průmyslové výroby o pětinu, inflací a propastným oslabením měny.
„Země chaosu a odvahy,“ nadepsal svou reportáž o předvolební Ukrajině server BBC. Na mysli měl hlavně situaci na frontě s proruskými separatisty na východě země. Ale na Ukrajině je ještě druhá, domácí fronta, která také rozhoduje o osudu země. V hlubokém zázemí. Snad nepodpoří radikální populisty, kterým se v těžkých dobách obvykle dobře daří.