Samostatný stát Čechů a Slováků byl vyhlášen přesně před 96 lety, 28. října roku 1918. S přestávkou v období druhé světové války existoval až do roku 1992, na jehož konci se pokojně rozpadl. V České republice zůstává 28. říjen státním svátkem a na Slovensku je památným dnem.
Ještě v roce 1848 historik a politik František Palacký důrazně varoval před rozpadem podunajské monarchie: "Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček - jaký to milý základ k universální ruské monarchii!" Myšlenka vymanění Čechů z rámce Rakouska-Uherska však během následujících desetiletí sílila a svého vrcholu dosáhla v průběhu první světové války.
Vůli založit vlastní stát jasně vyjadřovala takzvaná Washingtonská deklarace, kterou 18. října 1918 publikovala prozatímní exilová vláda v čele s Tomášem Garriguem Masarykem. Bezprostředním impulsem k vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků 28. října 1918 bylo rozhodnutí Vídně jednat o mírových podmínkách předložených americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem. Tento krok mnozí Češi pochopili jako kapitulaci monarchie a vyšli do ulic. Moc ve státě převzal Národní výbor, reprezentovaný Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným, Antonínem Švehlou a Vavrem Šrobárem.
První československé republice byly vyměřeny jen dvě desítky let existence. Na jaře 1939 se pod tlakem Berlína odtrhlo Slovensko a zbytek původního státu obsadila německá armáda a okupační orgány na něm vyhlásily protektorát Čechy a Morava. Samostatné Československo si muselo na svou obnovu počkat až do konce druhé světové války na jaře 1945. V roce 1948 jej však zachvátila další totalita - nástup komunistické moci.