Milé překvapení v lázních

Milé překvapení v lázních

29. 10. 2014

Mému příběhu už je více než dvacet let, ale myslím, že je stále aktuální. Začátkem devadesátých let jsem se vydala se svou přítelkyní na týdenní dovolenou do Mariánských Lázní. Byl konec května, rozkvetlé lázeňské parky lákaly k procházkám. Těšily jsme se obě na rušný společenský život v lázních.

Oběma nám bylo něco přes čtyřicet let, chtěly jsme si trochu zatančit a pobavit se. Já si trochu potřebovala zrekreovat nervy, měla jsem za sebou několik velmi nepříjemných rodinných událostí a musela jsem načerpat nové síly. 

Přijely jsme do lázní před polednem a po ubytování šly na první oběd. Sedly jsme si k prázdnému stolu a čekaly, kdo nám bude dělat celý týden společnost. Konečně jsme se dočkaly. Přiznám se, že naše překvapení bylo nefalšované a v první chvíli ne moc příjemné.

K našemu stolu zamířily dvě asi osmdesátileté stařenky. Očekávaly jsme plno nesnází, které obvykle se starými lidmi bývají. Starala jsem se v té době o svou rovněž osmdesátiletou nemocnou matku a věděla jsem proto své. Ale všechno bylo jinak. Obě staré dámy - byly to skutečné dámy - se s milým úsměvem představily a začaly si s námi nenuceně povídat. Byly vkusně  upravené, milé a bylo na nich vidět, že se přes svůj věk neuzavřely světu a měly všestranný přehled. Prozradím na ně, že byly z Tábora a říkaly si Olga a Eva. Přiznaly se, že jsou dlouholetými kamarádkami a dovedly jedna o druhé velmi hezky vyprávět.

Tak jsme se dozvěděly, že paní Eva peče výborné zdobené perníčky, s kterými vyhrává na místních slavnostech, a paní Olga peče dobré moučníky a je veká parádnice, což bylo i vidět. Zajímala se stále o módu a vypadala opravdu mladě, a to nejen vzhledem. Obě sledovaly v televizi Pražské jaro, které právě probíhalo, měly přehled o hudbě a o kultuře. Protože nás na rekreaci zasáhly i volby, nevyhnuly jsme se ani diskuzi o politických stranách a jejich programech. Zastávaly obě velmi pokrokové názory a šly s chutí k volbám. Tolik optimismu jsem již dlouho od nikoho neslyšela a to jsem v té době pracovala s mnohem mladším kolektivem než jsem byla já. 

Paní Olga a Eva žily žily plným životem bez ohledu na svůj věk a zdravotní stav, ani jedna z nich nebyla úplně zdravá, ale optimismu jim to neubralo. Největší překvapení nám přichystaly nakonec: v létě pojedou do chalupy v lesích na Šumavě, aby unikly civilizaci, budou si samy topit dřevem, vařit na obyčejných kamnech a svítit petrolejkou, protože tam není elektrický proud. Už se těší, jezdí takhle spolu už dvacet let.

Lituji, že jsem se s nimi již nesetkala, ale věřím, že si svou chuť do života podržely až do konce. 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Kéž bychom do "takových stařenek"dozrály i my "mladé"z i60 !
Zdenka Jírová
Označením " střenky" jsem nemyslela nic zlého, když je vám polovina jejich věku, tak si to myslíte taky. Když mně bylo 15 let a chtěl se mnou chodit jeden mladík po vojně, odmítala jsem ho jako"starého". To dělá věk.
Zdenka Jírová
Označením " střenky" jsem nemyslela nic zlého, když je vám polovina jejich věku, tak si to myslíte taky. Když mně bylo 15 let a chtěl se mnou chodi jeden mladík po vojně, odmítala jsem ho jako"starého". To dělá věk.
Olga Štolbová
Ahoj Zdenko, prima vyprávění, ale souhlasím se Zuzkou - stařenkami se ty dámy určitě necítily. Jak člověk žije, takové má i stáří. Možná, že slova stařeček a stařenka budou brzy patřit jen do těch předchozích století. Ale přesto díky... ***
Eva Mužíková
Paní Zdenko, pro mne jsou setkání s takovými dříve narozenými a optimisticky naladěnými lidmi velkou podporou. Ve zdejším svazu seniorů je jich několik. Zúčastňují se turistických akcí, besed a při tanečních zábavách nikdy nechybějí na parketu. Přestože já jsem ve svých sedmdesáti letech dosti aktivní, když vidím tyto osmdesáti a víceleté " staroušky", přibývajících let se tolik neobávám.. Děkuji za hezké povídání.
Zuzana Pivcová
Je to hezké vyprávění. Zažila jsem podobnou dvojici dam na zájezdu na Rhodos. Ale dnešní mnohé krásné osmdesátnice bych se zdráhala označit jako "stařenky" (viz 3.odstavec). Viď, Olinko?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.