Děkuji za Váš další článek, který jsem si přečetla s velkým zájmem. V roce 2003 jsme se s manželem vypravili do Paraguaye, kde jsme také navštívili naše krajany. Bylo to setkání velmi milé a dojemné.

Naďo foto je hezké a přeji s novým foťákem hodně zajímavých fotek.

Evi, tak to před Tebou hluboce smekám, to bych nedala ani v nejdivočejším snu. Mám ke kravičkám hluboký respekt. Ale Tvůj taneční zážitek je prostě nepřekonatelný, vidím, jak se vznášíš v sále při valčíku a pak Tě vidím přímo při ďábelském tanci na pastvině, potmě a přímo v pekelném snu. Ale taky cítím i po letech ten triumfální pocit, když se telátko bezpečně dostalo ven. Jsi holka do nepohody. Je fajn, že jsi se s námi o tento nevšední zážitek podělila.

Perfektní vzpomínka a má krásné zakončení. Děkuju. Hezky jsem si početla. :-)

Evo, Robin je fešák a nejhezčí fotka rybníček s kachnami na zamraženém rybníce... Do Mostu se celý rok chystám, snad letos.. Hezký letošní rok vám přeji..

Digitalizace u nás se myslím nemusejí obávat ani junioři.

Hani, úplně Tě vidím. Dokázala jsi celou situaci popsat opravdu barvitě. A jsi pořád stejná, akční, neposlušná, ale zkrátka svá.

Věrko, váš článek se mi moc líbil. Krásné vyznání. Děkuji. Se sestrou se také chystáme napsat známé už nežijící osobě.

:-) Pěkný postřeh, ale budu to muset nahlásit Foltýnovi.... :-)

Dano, to si vytisknu a připevním na lednici.. Díky..

A přesně tak to je. Dokud něco nezažijeme na vlastní kůži, nemáme představu, jen domněnky. Pokud zažijeme, může být naše představa podobná, ale málokdy stejná, protože naše nastavení a životní zkušenosti jsou různé. Proto si mohu o čemkoli myslet cokoli, ale nepřísluší mi cokoli posuzovat jako dobré nebo špatné, protože o tom vím jen to, co si myslím, že vím. A proto záleží jen na mně, jak se se svými problémy vyrovnán.

Práce Iry Svobodové jsou moc zajímavé.

Kdysi jsem si kupovala v malém obchodě poblíž Staroměstského náměstí skvělý parfém, který se jmenoval Pačuli. Škoda,že ten obchod už neexistuje.

Tak ať se vám všem daří i nadále. To vám ze srdce přeji. :-)

Nejen s tou sekačkou budeš Maruško jako "motorová myš". Hodně zdraví a hbité nohy přeji.. Ať se vám vše splní.

Naďo, i to patří k životu. Každý z nás už se musel rozloučit v životě s někým blízkým. A čím je člověk starší, tím toho víc ztrácí. Já jsem expert přes brýle. Užívej si i v novém roce toho Vašeho krásného kraje a nového foťáku.

Pěkné,....city, myšlenky, vzpomínky,.... láska ....nikdy nevyhasnou ....

JInými slovy řečeno člověka při životě udržuje práce, práce a zase práce.

Zdeni, úplně ty dvě seniorky vidím a věřim, že jejich optimistický pohled na svět byl až nakažlivý. Dovolím si napsat co se stalo nedávno mně. Při mé návštěvě ordinace gynekologické lekařky tato najednou pronesla:," Pani Mužiková, my Vás tu zaměstnáme. Budete zde vzorem pro starší pacientky. Aby viděly, jak má vypadat optimistická osmdesátletá seniorka" . Potěšilo mne to i pobavilo.

Moc zajímavá výstava. Člověk se často diví, co jiní lidé dokážou....