Tak tohle je hodně osobní a hodně smutný, až mě to dojalo. Babička tu sice už není, ale když na ní myslím, mám takový dojem, že je jen někde daleko a že nemůže přijet. Všechno o nás ví, co děláme, jak se máme, my na ní koukáme ve filmech v televizi... dokud na ní budeme myslet, bude tady s námi :-)

Proč tak smutně? Člověk je tak starý, na kolik se cítí a na každém věku je něco hezkýho :-)

To je moc hezké a je fajn, že to rodiče vydrželi dotáhnout do konce.

Vyplněné přání a vzpomínání na místech tvého mládí se ti konečně splnilo. A navíc se podařilo i setkání s kamarádkou . Těším se na další putování za vzpomínkou.

Zuzano, je k neuvěření, jak podobné události postihly mne. I já jsem se v 15 "vážně" zamilovala do krásného, charismatického učitele dějepisu a matematiky a on v mém nitru rozehrál inspiraci k básnění a veršování a díky Němu jsem začla hodně psát. Věděl o tom, básničky jsem mu drze podstrkovala, ale bylo to na ZŠ, takže nic si dovolit nemohl, krom pusy o prázdninách. Pak mi zmizel na pár let z očí. Po pár letech se objevil a z krásného kluka se stal plešatý kulatý pán, který studoval jednu vysokou školu za druhou. I on miloval dějiny, pracoval ve Vojenském historickém ústavu, zajímala ho vojenská historie. Psali jsme si a probírali občas naše životy. Ale vše jen písemně. Naše životy se nakrátko setkaly, on na to rád vzpomínal, mně však poznamenal na celý život. Zemřel v necelých padesáti letech. Moje první platonická, ale velmi inspirativní láska.

Fajn, výrazově stručné a řekne vše.

To jo, to je fajn.

Hanko, Hanko, vrátila jsem se z krátké cesty do Německa a čtu dodatečně Vaše vyprávění. Doufám, že od té doby už uteklo pár let, že to nebylo teď. Zkraje po listopadu řada našich lidí naletěla takovým novodobým "otrokářům". Slyšela jsem ještě horší příběhy. Vzpomínám, že jsem kdysi před ředitelem celorakouského archivnictví, který byl u nás v archivu na návštěvě, řekla při pozvání na oběd, že bych šla kamkoliv na práci do Německa, kde se domluvím, jen abych si vydělala, třeba za uklízečku, a on na mě začal řvát, že to snad nemám zapotřebí. takhle se shazovat, že přece mám nějakou důstojnost a ty mizerné peníze by mi za to nestály. Bylo to v době, kdy k nám západní cizinci přistupovali jako k nižší kategorii, a i když jsme třeba měli vysokou školu, mysleli si, že nám stačí málo. To, co mi řekl ten pán, jsem si zatraceně jednou provždy zapamatovala.

Zajimave ! Je mozne nekde videt instruktazni video nebo jak hra probiha ? Na turnaj se zrovna hlasit nemusim,ale s detmi si hravam casto a leto je pred nami...

Príma čteníčko.

Pravda, celer je velká mňamka. Dělám z něho pomazánku na chlebíčky a zmizne jako první: nastrouhám na jemno celer, přidám strouhanou mrkvičku, bílý jogurt, citron. šťávu,vmíchám jakékoliv zelené natě, šnitlík, petrželku, celer.listy a šup s tím na veku pěkně silně. Navrch nakladu plátky rajčat, plátek citronu, jejej to je dobrotka.

Tak tahle mi vehnala slzy do očí, úžasné!

To vypada lakave. Podobne se delaji v italii lasagne (platky testovin). Misto zakysane smetany pouzivaji besamel s vmichanym syrem. Vrstvi se masove ragu na rajcatovem pyre (nikdy ne kecup),besamel,lasagne,posypat strouhanym parmezanem,pokapat olivovym olejem a zapect v troube. Ragu si ochucuji jak komu chutna (cesnek,oregano, bazalka, nebo jen sul a pepr) . Nekdy zkusim palacinky.

Hezký, ale smutný...

Jsem celá nesvá ze zvědavosti,co bude dál!!!!

Roztomilá!!!!!

Nino je to pěkná , trochu smutná vzpomínka. Na ty hezké i když trochu hořké vzpomínky si člověk vzpomínat má. Taky si ráda vzpomenu(ale co jsem měla včera k obědu už nevím.)

Zuzanko velice pěkné. Mám z Tuniska podobné zážitky.

Vtipný nápad!

Teď jsem Vás objevila ještě tady, v "království" paní Šachové. To není marné, to náznakové vyjádření, že jsou lásky, které přežívají i svou smrt, ačkoliv my žijeme, někdy s pocitem štěstí, dál. Pěkné, mám ráda i volný verš. Pište, pište, i nehumorně. Ze všeho je v nás přece trochu.