Já jsem jenom jednou oslovila jazykovou agenturu, hledající lektory němčiny, že bych měla zájem učit u nich nějaký kurs, uvedla jsem vzdělání němčinářky a veškeré domácí i zahraniční certifikáty, ale pochopitelně i věk. Ani se nenamáhali mi odpovědět. Přitom ze zkušenosti vím že ve většině novodobých jazykových škol je úroveň učitelů podprůměrná, respektive to nejsou ani učitelé.

Vím, že je v tom ta pro Vás typická intelektuální nadsázka, navíc zajímavý nápad ve stylu S cizí ženou v cizím pokoji. Ale stavím se za to, že se má člověk brát takový, jaký je. Včetně vzhledu. Něco jiného je takové to momentální povzdechnutí: Já dnes vypadám.

Fajn.

Zní to sice dost děsivě, ale dnešní doba už mnohé z toho signalizuje.

Měla jsem 3 podzimní rýmovánky : Malá podzimní, Listopadová a Dušičková. Tohle je ta poslední. ale redakce název upravila, asi proto, že mne se stejným titulkem předběhl pan Horenský. Tenhle název se mi nelíbí, ale co se dá dělat, kdo dřív přijde...

A klasik se vzmohl jen na zlatou mušku! Nádhera.

Nám všem tady hodně blízké téma těchto uplakaných dnů. A Vy jste to,Jitko ,za nás za všechny vyjádřila moc krásně. Vždyť co může znít líbezněji a bolavěji než slůvka maminka a tatínek, když už tu s námi nejsou.

To se Ti, Jituš, moc povedlo, máš dobré myšlenkové nápady.

Taky jsem vymyslela jednu na toto téma, a teď nevím, jestli ji tu mohu prezentovat, když jste mne předběhl. Dokonce i název jsem jí dala stejný. Tak ještě počkám, aby nebyly dvě obdobné za sebou...

Tak nevím,jestli to mám komentovat,měl by asi začít ten pomněnkový pán,kterému tyto verše patří,tak snad jen,zase moc pěkné.Zuzko.

Vy jste básnící intelektuálka, myslím, že nikdo takový podobný tu není.

Od zítřka už si asi na lavičce ani největší romantici neposedí, mohli by to odstonat. To my jsme na tom líp, ne? Nás hřejí vzpomínky.

Četla jsem nyní všechny vaše básně a musím říci, že zrajete jako víno na prahu noci...

To je hodně široký záběr různých příměrů a zajímavě umělecky zpracovaný. To jo, to beru.

Zuzko,ty už mě úplně šokuješ svými verši,ale samozřejmě v dobrém slova smyslu,opět jsi krásně vystihla to mezi ženou a mužem a vzala si tentokráte na mušku noční dovádění.

Hezké přiblížení města i pro nás,kteří jsme jím jen projížděli na cestě do CHorvatska a příbuzný jazyk jen posiluje naši sympatii k němu,měli jsme tu šanci to poznat na vlastní kůži,když jsme se nemohli z města dostat na dálnici,tak jsme se zeptali jedné paní a ta nás ochotně z města vyvezla.

Jituš, připomíná mi to Tvoje nedávné Cesty, ale to nevadí, stejně je to pěkné, i když bolavé. Cesty nemusí každý znát, aby se mu to hned vybavilo jako mně.

Moc pěkné čtení.Je pravdou,že kdysi měli lidé k sobě jaksi blíže.Dnes na zájezdech-aspoń na našich určitě-vymizely i ty písničky.Ale zážitky zůstávají a to je fajn!

Moc kráné verše, je z nich patrné, jak z vás samy padají. Jste plna citů.

Hezké, už se však těším na slunce...