Zuzko, mně se tvoje báseň moc líbila, jenom mě napadlo dát poslední verš: snad se to změní v okamžiku místo já tě mám ráda...Nezlob, to já jenom tak přemýšlím. Jinak piš dál takové roztomilé básně.

Souhlasím. Film jsem viděla asi před deseti lety a byla jsem nadšená.

Čtivé a vtipné.

Gratuluji všem oceněným a děkuji i ostatním soutěžícím, kteří nás svými zajímavými příspěvky potěšili.

Věrko, přiznám se, že Tvé informace o zručnosti mne mile překvapily. To že umíš psát o čemkoliv vím, ale připadáš mi taková jako křehká bytost, které jsou mamuální práce vzdálené. No skvělé, jsi šikulka.

Moc zajímavé

V době, kdy se kdekdo honí za vzrušením, je pro mě klid potěšením. A vaše verše také, i když jste možná na mysli měla něco, na co já právě nemyslela.

Gratuluji! Báseň je mi blízká, mám ráda tento styl veršování. K opěvování naší Země není slov nikdy dost, proto nikdy nepochopím ty, kteří ji zraňují vojenskými bagančaty.

Krása.

Myslím, že okolo šedesátky probíhá seznamování úplně stejně jako v mládí a úpně stejně se člověk může spálit. Akorát z toho má větší trauma, protože si říká, že ve svém věku by už měl mít nějaké ty zkušenosti. Někdy je ale těžké uhodnout pravé úmysly cizího člověka, protože někteří lidé se umí neskutečným způsobem přetvařovat. Paní se zachovala správně, ale negativní zkušenost by ji neměla navždy zavřít dveře do mužského světa.

Docela dlouho mi trvalo, než jsem je zařadila do svého šatníku. Nikdy jsem to nikterak nepřeháněla. Možná mě i trochu mrzí, že jsem připravila případné obdivovatele o příjemný zážitek. Dnes už není co obdivovat. Nicméně mlsným očím se nabízejí i jinačí "pamlsky". ;-)

Tím se mohu nejen pokochat, ale i s tím souhlasit, což také činím.

V podstatě s vámi souhlasím, ale myslím, že i příroda občas zaexperimentuje. Její "hříčky" by mohly vyprávět. Kdybychom byli ochotni tuto skutečnost přijmout, nedělali bychom některým ze života peklo, ale ani karneval.

Jinými slovy řečeno život neplyne jen v samých radovánkách, ale za mraky určitě někde svítí slunce.

Díky! Moc hezky se to čte. Líbí se mi, že jste příběh okořenil nejen nářečím, ale také havířskou hantýrkou, a vyšperkoval spoustou trefných přirovnání. Vrátilo mě to do mládí.

Něco málo o tom vím. Žila jsem mezi Ostravou a Třincem a táta i bratr pracovali v železárnách. Táta se nedožil šedesátky, a to nepracoval přímo u pece. Jednou jsem tam měla o prázdninách brigádu. Kdo uklízí v kancelářích, těžko si představí, co to obnáší v provozu. První den jsem obrečela s pocitem naprosté marnosti. Drsné prostředí, drsné podmínky. Hluk, smrad, prach a drsní chlapi. To se musí zažít, aby člověk pochopil, jak těžce se tam vydělávaly peníze. Já si tam tehdy vydělala na králičí kožich. Nosila jsem ho ještě dlouho poté, co už jsem si vydělávala v mnohem lepších podmínkách. Líbí se mi, jak jste to napsal. Velmi autenticky.

Oldřichu, konec dobrý, všechno dobré. Ale nervy to určitě byly, to chápu.... :-)

Přijde vám v pořádku používat v redakci kradené fotografie a ještě ani neuvádět autora a zdroj, kde jste to ukradli? Budu rád za vaši reakci, Martin Frouz

Ano, ano, ráda vzpomínám a přehrávám. Děkuji. :-)

Myslím si, že v tomto případě je ve hře tolik proměnných, že zevšeobecňovat nelze, i když se to nabízí.