Pěkný zážitek. Přece jen je to něco jiného než let dopravním, nebo vyhlídkovým letadlem. Taky oceňuji Vaší odvahu. Já si přitom vzpoměl na jeden vtip. Děda dostal darem k narozeninám let akrobatickým letadlem. Tak vyletěli a pilot to vzal těsně kolem vysokého komína. Děda povídá do interkomu : ,,Tak to jsem čekal." Letí dál a pilot to vzal pod mostem. Děda opět do interkomu : ,,Tak to jsem čekal." Letí,letí a pilot udělá přemet. Děda na to : ,,Tak to jsem nečekal." Přistáli a pilot se ptá dědy : ,,Vy už jste takhle někdy letěl, že jste něco očekával, něco ne?" Děda na to... ,,Když jsme letěli kolem toho komína, tak jsem čekal že se strachy poč.rám. Když jsme letěli pod ten most už jsem čekal, že se strachy , že si strachy nadělám do kalhot. No, ale když jsme udělali ten obrat, nečekal jsem, že budu mít všechno v přilbě."

Ačkoliv nejsem feministka, oslovilo mě pozvání na výstavu a věřím, že se najdou mezi íčkaři milovníci umění, které pozvánka na výstavu oslovila a zprostředkují umělecký zážitek z výstavy článkem s fotografiemi. Není to totéž, jako osobně navštívit výstavu, ale mohu s jistotou prohlásit, že mnozí na i60 mají dar dokonale přenést umělecký zážitek formou příspěvku na portál.

Moc hezký věnec. Děkuju za tip.

Bezva článek o radosti ze života, Jano :-) Za mne - tohle není harašení ani obtěžování, i když je dívkám okolo pětadvaceti. Navíc sexuální obtěžování se neřídí věkem. Já ho kupodivu zažila nedávno, a věřte, to je hodně nepříjemné. Dotyčnému ani nevadilo, že nejsem sama. Bylo to na setkání seniorů u nás v obci. Já jsem se kvůli neustálému točení hlavy stala netančící a tak Jindra tančil s jinými. A ten onen začal chodit kolem našeho stolu, napřed s hloupými řečmi, na které jsem nereagovala, a pak si začal dokonce s dotyky. Když vás někdo plácne po zadku, je to hodně nepříjemné. Měl štěstí, že šel hned dál, protože bych ho také plácla, a po zadku by to nebylo. A pak už jsem nechtěla vyvolávat scénu na veřejnosti, tak jsem si přesedla na jinou židli. Prostě z mladého blbce se stal starý blbec, jak se kdysi choval v mládí, zkoušel to i teď. Nechutné fuj individuum.

Vynikající forma i obsah sdělení. Přečetla jsem se zatajeným dechem.

Díky za bezva vyprávění a pobavení hned po ránu. Ten "kočičí" obvaz je parádní, až skoro závidím :-). Náš kocour zatím nezavdal příčinu k něčemu podobnému.

Hezky ho opravili... Krásné interiéry...Mám tak milé vzpomínky na náš pobyt s dětmi a vnoučaty na chalupě v Býčkovicích.. Hezká procházka do ploskovické restaurace a celý park kolem zámku pro řádění našich potomků.. Trofej spadlého pavího pera ...Vidím to jako dnes a bylo to před deseti lety ......

Mě by zajímalo, jaký je rozdíl mezi "Osobním účtem", založeným u Poštovní spořitelny a "Poštovním účtem" tamtéž.

Na denzitometrii mě pravidelně posílá můj pečlivý gynekolog. Díky tomu užívám Caltrate s vitaminem D, který by měl řídnutí kostí omezit. Když tak čtu tento článek, pošlu na preventivní prohlídku manžela.

To je milá historka, Jitko. :-)

Moudrost se rodí z těžkostí. Máte hezky našlápnuto k moudrosti. Dík za vaše články.

Mám ráda sci-fi a vaše fejetony. A jejich "hrdiny". :-)

Pokud bych se příští rok vypravila na nějaký z nabízených poznávaček určitě bych si vybrala Květinový festival na Madeiře. Už tam jednou byla a tolik květin jsem nikdy na jednom místě neviděla. Cestovkou jsem už byla na pár zájezdech a vždy jsem byla moc spokojená. Perfektní služba delegátek, dobré hotely a další benefity. Nejvíc se mi líbilo na Ischii "jako na dlani". Chci se na tento "citrusový ostrov" letos na podzim podívat.

Vystihnul jste to přesně a navíc jste mě v prvním odstavci rozesmál.

Moc hezky napsané, vzpomínky nám nikdo nevezme. Měla jsem sice dvě babičky, ale znalá jsem jen jednu. Přišly s dcerou do Vroutku po válce z Volyně. Měla jen jednu ruku o druhá byl pahýl, ale když jsme zlobil uměla po nás hodit co měla po ruce. Zemřela v den jako Brežněv a já v porodnici porodila dceru. Ta po babičce podědila lásku ke koním. Přeji hezké Vánoce a šťastný nový rok.

:-) Co nechceš, aby dělali lidé tobě, nedělej ty jiným aneb Jak může být nicnedělání ohleduplné. :-)

Paní Marie, moc děkuji za krásné vzpomínání. Bylo to pohlazení po duši.

Ještě, že to nebylo ve všech školních jídelnách stejné. My měli báječnou jídelnu, kde si děti chodily říkat o přidání. Možná to bylo kuchařkami, neboť limity tehdy byly určitě pro všechny školní jídelny stejné.

Jitko milá, krásné vyznání. Ten příběh znám, zůstala nám prázdná náruč, ale dar Lásky.

Těším se, že půjdu podívat jen co se uzdravím.