My zde v Týně míváme přednášky o houbách, některých přímo unikátních, které pro náš Klub seniorů připravuje amatérský odborník (jméno neuvádím, nevím, zda by si to přál). Zaměřuje se hlavně na houby, včetně léčivých, které dokáže najít ve zdejších lokalitách.

Děkuji moc za velmi, velmi pravdivý článek* ♥

Na PT jsem jezdila každé prázdniny, pak ještě jako vedoucí. Nejčastěji jsem byla v Plasích, když přes ně jedeme z dovolené, vždycky si vzpomenu. A je na co, byl tam jeden fešný vedoucí, neodolala jsem a bylo to. Pak už jsem ho nikdy neviděla. Jezdila jsem na tábory docela ráda, vypadla jsem z domova, tam mi moc dobře nebylo.

Helčo, tak si to užij a doufám, že bude nějaká reference. :-)

Moc hezká témata. Těším se na příspěvky. Redakci přeji krásný letní čas se vším, co k němu patří. :-)

Zaujal mě ten obrázek, protože k textům perfektně sedí. Teprve pak jsem si všimla, že ho vygenerovala AI (patrně k zadanému textu). To se opravdu povedlo!

Zkusila jsem si tu hru, vydržela jsem asi 15 minut, ale pak už mě to nebavilo. Nevím, nevím, zda některý ze seniorů dokáže porazit Zlouna. Pokud se to někomu podaŕí, pochlubte se.

Další hezká procházka, Věrko. Musel jsem si otevřít mapu, abych se zorientoval. Byť jsem kolem velmi často jezdil, nikdy jsem si ten parčík neprošel. Takže díky za novou informaci a pěkné fotky.

Roláda na obrázku je k nakousnutí. Já mám také jeden malý příběh. 16 let jsme bydleli ve společné domácnosti s tchánem. Jako první mě vždy doslova varoval, ať nic nepeču, že doma je jídla dost. Já ho nikdy neposlechla. V ten moment, kdy se šířila libá vůně, děda neodolal a začal ochutnávat jako první. Vždy pochybělo, pamatuji si docela přesně. Díky za váš článek.

Milá Iveto, na co čekáte, proboha? Hleďte si užít toho hezkého, co vám život ještě nabízí. Za co byste se měla stydět? Proberte se. Děti jsou dospělé, mají své životy, nakonec budou rády, že někoho máte. Já jsem také našla lásku na prahu stáří. Nakonec jsme se i vzali, celý život jsme oba obrátili naruby. Dnes jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, mám po svém boku oporu, kamaráda, ať si každý myslí, co chce, ten život je můj. Do budoucna si přeji ještě trochu toho zdraví, jinak vím, že nás ještě čekají hezké dny.

Bezplatného očkováni jsem využila.

Soňo, je dobře, že nesedíš za pecí a pořád někde "trajdáš". Jezero Most jsme viděli vloni z nějaké rozhledny z nějakého vršku. Ach ta paměť...

Z toho, co jsem si přečetla nejsem zrovna nadšená. Ale asi s tím nic neudělám. Oni se v obchodech a ve zpracování potravin dějí ještě horší věci. Jenže co s tím? Jíst se musí. Ale naštěstí je docela velký výběr. :-)

Pravdou je, že ty nejznámější místa jsou hojně navštěvovaná či spíše přeplněná lidmi, což mnohdy člověka otráví. Na druhou stranu, proto do těch míst lidé jezdí, aby tu kterou "atrakci" viděli na vlastní oči. V Pise jsem byla a také jsem byla zklamána, třeba na rozdíl od Benátek či Florencie, které byly také přeplněné lidmi, ale i tak to stálo za to. Byli jsme i na Zakynthosu, ale k tomu vraku jsme nejeli. Je to přeci jen vrak :-).

Na otevření první stanice metra v Praze si moc dobře pamatuji. Ta budova nad ní byl totiž náš dívčí internát.

Hezká vzpomínka, na Ostravsku jsem nikdy nebyla. Strýc asi dostal pěknou držkovou, tak se to říká u nás.

Díky za článek a hezké fotky. Olomouc je můj druhý domov, prožila jsem tam pět let krásného studentského života. Na sv. Kopeček jsme jezdili často, hlavně do ZOO. Jezdíval tam autobus č. 11 za běžnou cenu jízdenky MHD, i když od města je to poměrně daleko a cesta se klikatí serpentinami do kopce. Měli jsme samozřejmě studentské slevy na jízdné. Vedle olomouckého Prioru (dnes Galerie Mořic) bývala vyhlášená cukrárna Dejmal, kam jsme chodili na zmrzlinové poháry, ceny do 20,- Kč. Bylo to v době "vrcholného socializmu", promovali jsme v červnu 1989. A v listopadu už bylo vše jinak.

Tipuji,že zřejmě bydlíte v hangáru,abyste se tam se tam, s prominutím, vešel se vším tím harampádím!!! Jestliže vy jste krutá bestie,tak já jsem v tom případě superkrutá,strašlivá!!! Neboť se s ničím nemazlím a staré krámy neschovávám. Pravdou je, že se někdy stane,že něco v zápalu vášně vyhodím a za chvíli to postrádám...ale tak už to v životě chodí - hlavu si s tím nelámu :-))

Děkuji za inspiraci k návštěvě. Být to kousek, tak už jedu. Ale neva, tak jindy. Díky za sdílení. :-)

Čistá nádhera. Děkuji. :-)