Docela dlouho mi trvalo, než jsem je zařadila do svého šatníku. Nikdy jsem to nikterak nepřeháněla. Možná mě i trochu mrzí, že jsem připravila případné obdivovatele o příjemný zážitek. Dnes už není co obdivovat. Nicméně mlsným očím se nabízejí i jinačí "pamlsky". ;-)

Tím se mohu nejen pokochat, ale i s tím souhlasit, což také činím.

V podstatě s vámi souhlasím, ale myslím, že i příroda občas zaexperimentuje. Její "hříčky" by mohly vyprávět. Kdybychom byli ochotni tuto skutečnost přijmout, nedělali bychom některým ze života peklo, ale ani karneval.

Jinými slovy řečeno život neplyne jen v samých radovánkách, ale za mraky určitě někde svítí slunce.

Díky! Moc hezky se to čte. Líbí se mi, že jste příběh okořenil nejen nářečím, ale také havířskou hantýrkou, a vyšperkoval spoustou trefných přirovnání. Vrátilo mě to do mládí.

Něco málo o tom vím. Žila jsem mezi Ostravou a Třincem a táta i bratr pracovali v železárnách. Táta se nedožil šedesátky, a to nepracoval přímo u pece. Jednou jsem tam měla o prázdninách brigádu. Kdo uklízí v kancelářích, těžko si představí, co to obnáší v provozu. První den jsem obrečela s pocitem naprosté marnosti. Drsné prostředí, drsné podmínky. Hluk, smrad, prach a drsní chlapi. To se musí zažít, aby člověk pochopil, jak těžce se tam vydělávaly peníze. Já si tam tehdy vydělala na králičí kožich. Nosila jsem ho ještě dlouho poté, co už jsem si vydělávala v mnohem lepších podmínkách. Líbí se mi, jak jste to napsal. Velmi autenticky.

Oldřichu, konec dobrý, všechno dobré. Ale nervy to určitě byly, to chápu.... :-)

Přijde vám v pořádku používat v redakci kradené fotografie a ještě ani neuvádět autora a zdroj, kde jste to ukradli? Budu rád za vaši reakci, Martin Frouz

Ano, ano, ráda vzpomínám a přehrávám. Děkuji. :-)

Myslím si, že v tomto případě je ve hře tolik proměnných, že zevšeobecňovat nelze, i když se to nabízí.

Moc pěkná reportáž. Díky.

Díky za další pokračování příběhů o Martě. Jako vždy velmi čtivé a poutavé. Už v minulých dílech jsem tušila, že to špatné psychické rozpoložení Petra nebude "jen tak", zlomená noha se zahojí, ale "problém" (v posledním odstavci) tohoto druhu je pro pány učiněná katastrofa :-(. Už se těším na pokračování. Tentokrát to skončilo opravdu "v nejlepším" :-).

Děkuji za zajímavý článek pojednávající o osobnosti našich dějin, kterou jsem dosud neznala.

Už se omlouvat nebudu. Zase jsem se sebehodnotila a vůbec nevím, kdy a jak....

:-D Dík za prohřívající duševní balzám a rohlík nahoru hned po ránu :-) "Ošlehán vlastními větry ..." a jiné perly ... :-D

V Klášterci nad Ohří jsem nikdy nebyla. Podle vašeho článku i fotek určitě stojí za vidění. Ten zámek je jak Červená Lhota v Jižních Čechách. Díky za tip před nadcházející turistickou sezónou.

Hezky napsané vzpomínky z dětsví. Při popisu ještěrky spadlé z nebe se mi vybavila jedna konkrétní scénka z života méh,o a přepadl mne záchvat smíchu. Dala jste mi inspiraci, já tu svou vzpomínku také zveřejním :-) Jen co se přinutím ji napsat. A doufám, že se také zasmějete, jako já teď :-)

Elen, krásně zdokumentované putování po poutních místech...díky!

Pane Berko, mluvíte mi z duše. Souhlasím s Vámi. Nevím, proč je mezi lidmi tolik nenávisti. Je mi z toho smutno. My máme sousedy Ukrajince, ale téměř se nepotkavame, oni jsou celé dny v práci, ani o nich nevíme.

Začíná to výchovou. Dnes rodiče málo dětem čtou. Jako učitel něco o tom vím.