Vynikající forma i obsah sdělení. Přečetla jsem se zatajeným dechem.

Díky za bezva vyprávění a pobavení hned po ránu. Ten "kočičí" obvaz je parádní, až skoro závidím :-). Náš kocour zatím nezavdal příčinu k něčemu podobnému.

Hezky ho opravili... Krásné interiéry...Mám tak milé vzpomínky na náš pobyt s dětmi a vnoučaty na chalupě v Býčkovicích.. Hezká procházka do ploskovické restaurace a celý park kolem zámku pro řádění našich potomků.. Trofej spadlého pavího pera ...Vidím to jako dnes a bylo to před deseti lety ......

Mě by zajímalo, jaký je rozdíl mezi "Osobním účtem", založeným u Poštovní spořitelny a "Poštovním účtem" tamtéž.

Na denzitometrii mě pravidelně posílá můj pečlivý gynekolog. Díky tomu užívám Caltrate s vitaminem D, který by měl řídnutí kostí omezit. Když tak čtu tento článek, pošlu na preventivní prohlídku manžela.

To je milá historka, Jitko. :-)

Moudrost se rodí z těžkostí. Máte hezky našlápnuto k moudrosti. Dík za vaše články.

Mám ráda sci-fi a vaše fejetony. A jejich "hrdiny". :-)

Pokud bych se příští rok vypravila na nějaký z nabízených poznávaček určitě bych si vybrala Květinový festival na Madeiře. Už tam jednou byla a tolik květin jsem nikdy na jednom místě neviděla. Cestovkou jsem už byla na pár zájezdech a vždy jsem byla moc spokojená. Perfektní služba delegátek, dobré hotely a další benefity. Nejvíc se mi líbilo na Ischii "jako na dlani". Chci se na tento "citrusový ostrov" letos na podzim podívat.

Vystihnul jste to přesně a navíc jste mě v prvním odstavci rozesmál.

Moc hezky napsané, vzpomínky nám nikdo nevezme. Měla jsem sice dvě babičky, ale znalá jsem jen jednu. Přišly s dcerou do Vroutku po válce z Volyně. Měla jen jednu ruku o druhá byl pahýl, ale když jsme zlobil uměla po nás hodit co měla po ruce. Zemřela v den jako Brežněv a já v porodnici porodila dceru. Ta po babičce podědila lásku ke koním. Přeji hezké Vánoce a šťastný nový rok.

:-) Co nechceš, aby dělali lidé tobě, nedělej ty jiným aneb Jak může být nicnedělání ohleduplné. :-)

Paní Marie, moc děkuji za krásné vzpomínání. Bylo to pohlazení po duši.

Ještě, že to nebylo ve všech školních jídelnách stejné. My měli báječnou jídelnu, kde si děti chodily říkat o přidání. Možná to bylo kuchařkami, neboť limity tehdy byly určitě pro všechny školní jídelny stejné.

Jitko milá, krásné vyznání. Ten příběh znám, zůstala nám prázdná náruč, ale dar Lásky.

Těším se, že půjdu podívat jen co se uzdravím.

Taková zima se sněhem by se mi moc líbila, kdyby bylo ale alespoň 25 stupňů. To je blbost, co?

Možná je to posedlost nakupováním, ale my ženy jsme prostě takové. Bohužel patřím tam i já. Můj manžel koupí 2 věci a jde domů. Já mu tiše závidím, jak to dokázal? Jinak díky za hezky napsaný příběh.

Ta fotka je skutečně děsivá, ale ano, takhle ta naše "zdravá, dobře živená mládež" teď vypadá. My měli ve třídě jenom jednu oplácanou holčičku a dva kluky, ostatní jsme byli samá ruka, samá noha a s pohybem jsme neměli problémy. Dnes nepatří tělocvik mezi oblíbené předměty, protože se tam.od dětí chce, aby se hýbaly :-)

Vtipné, kdeže loňské sněhy jsou :-)