Potěšilo mne, že můj článek inicioval zmapování murálů v Brně. Až se tam někdy zajedu, určitě si je prohlédnu osobně. Díky.

Pěkné zamyšlení. I když léto už dávno skončilo, občas navštěvuji kavárny, kde se dá stále ještě sedět venku. Uvnitř mně vadí mumraj a hlasité překřikování hostů, aby se vůbec slyšeli. A taky vedro a vydýchaný vzduch. Je zajímavé, že jsou kavárny a cukrárny většinou obsazené do posledního místa, ale "nikdo nemá peníze" :-).

Za místní babskou obec si samozvaně dovoluji vyhlásit vás za šampióna v obhajování mužů dle DMK. Díky za DPNČ!

Když jsem článek četla, připomnělo mi to podobné situace, které jsem také už prožila. Je dobré to brát s nadhledem.

Je to vedle modré má oblíbená barva. Mám ji ráda na oblečení i v bytě.

Evi, nádherné toulky a fotky z nich! Užívejte si každou vhodnou chvíli…

Mě se to sice netýká, ale současná reforma řeší všechno možné, jenom ne zdroje. Jak a kde ušetřit, jak zvýšit porodnost, třeba větší podporou mladých rodin, a podobně. A protože na této podobě není shoda v tripartitě, moc si od ní neslibuji.

To je roztomilé povídání. Děkuji.

Výtečně popsané. A s těmi auty 100% souhlas!!! V mém dětství v ulici nikdo auto neměl. Takže jsme si tam hráli vysmátí a v pohodě. Nikdo a nic nás neohrožovalo. Dnes je tam auto vedle auta. Mimo mne vlastní všichni 1 a více aut v rodině. Já se zásadně obejdu bez těchto smradlavých plechovek...

Tako řipjm Také připíjím na váš naplněný život a gratuluji ke knize. :-)

Jedním slovem skvělé! Místo, kam se už určitě nepodívám, jste zdokumentovala precizně, děkuji za cestovatelský zážitek.

Že vás hanba nefackuje! „Žena se chystá vařit sváteční oběd. Ať si užije klid. Každý člověk potřebuje chvilku pro sebe. Já nebudu doma překážet. . . . . Proč doma polykat roztoče? . . . . Očištěn usedám k obědu. Konzumoval jsem dnes dvě porce. Jídlo a krásu.“ Hlavně když z vlasů manželky nebyla cítit připálená cibulka. Hrnce už byly umyté? Roztoči vyluxovaní?

Všechny jsem viděla dnes poprvé, nebo jsem nevšímavá. Ale to asi ne, ty by se nedaly přehlédnout. Hezká sbírka!

Alespoň jeden pečující! Kéž by vždy byl! Autorka to píše tak, jakoby snad žila v polovině předminulého století. Stále více lidí žije naprosto osaměle, nikoho nemá, dětí se rodí čím dál méně. Poradny jsou fajn, ale skutečnou péči nenahradí. Situace v sociálních službách je tristní. Jako jediné řešení vidím urychlení robotizace v této oblasti ruku v ruce s využitím AI.

Věro, zpočátku jsem uvažovala podobně jako ty, ale na rozdíl od tebe jsem se na filozofickou fakultu přihlásila. Přijímačky jsem udělala, ale pro velký počet uchazečů jsem nebyla ke studiu přijata. Po odvolání jsem dostala doporučení ke studiu na pedagogické fakultě v Ostravě s možností přestupu do Olomouce v dalším roce. Jenže jsem se zamilovala a rozhodla se zůstat. Ještě před ukončením studia jsme rozšířili řadu manželství báňských inženýrů a učitelek. Vzdala jsem se snů o překladatelství a zůstala učitelkou až do důchodu. Díky tomu, kam jsme se přestěhovali, jsem toho nikdy nelitovala.

Nádherná procházka a potěšení pro oči hned takto zrána :-). Vnímám to naprosto stejně. Každý rok se těším na klidný barevný podzim po úmorných letních vedrech. Díky za milé povídání a fotodokumentaci.

Nadi, opět hezké fotky. Na hřbitově, kde je tolik vzrostlých stromů jsem nikdy nebyla. A čištění takového množství hub Ti opravdu nezávidím. :-)

To musely být kouzelné dny, to musel být krásný výlet, to byl nádherný dárek. Čtu si Tvá slova a cítím z nich to nadšení i když trochu unavené tolika zážitky a nezapomenutelnými prožitky. Aleno, moc Ti to přeju. Tvé články ze Stockholmu jsou čtivé a vypovídající, hodnotné zápisky vnímavé cestovatelky. Fotky doplňují slova a jsou krásné.

Dušane, děkuji za vyčerpávající informace, i když jsem viděla info o otevření v TV. Jsem-li v Praze, téměř vždy se projdu po Václaváku a Evropu neminu. Už se těším na kávu. :-)

Někdy to může být i naopak. Sražené sebevědomí vás může nabudit. Když jsem končil devátou třídu ,,soudružka"výchovná poradkyně doslova řekla, že vzhledem ke svým známkám ,,jsem budižkničemu, který nemá na víc než dvouleté učiliště." A já jsem se nějak v těch čtrnácti letech ,,zakousl." Místo dvouletého učiliště bylo tříleté s vyznamenáním. Vzpoměl jsem si na její slova a pustil se do střední. Po maturitě vysoká. Pak další vzdělávání. Kdyby ještě žila, tak bych se jí šel jako ,,,budižkničemu" připomenout. :-D Takže si myslím, že někoho vybudí pochvala a někoho i pravý opak.