Díky za článek a zajímavé informace. Jsme téměř na opačném konci republiky, asi se tam nedostanu... tak aspoň vidím ty nádherné fotky! Vítací pes je úžasný :-).

Krásně jste to napsal - nemyslet na starosti všedního dne a jít za poznáním - balzám na duši.

Dovolím si k tomu dodat hrst vlastních zkušeností z pracovních cest do Indie a na Střední Východ. Cestovatelé narážejí na skutečnost, že naše střevní mikroflóra se liší od té, kterou jsou vybaveni obyvatelé jiných regionů, takže ani při úzkostlivém dodržování zásad předběžné opatrnosti popsaných v článku se člověk nějaké té "pomstě faraónů" občas nevyhne. Zažil jsem i tragikomickou situaci, kdy jí byl v Káhiře po neprozřetelné konzumaci pizzy nakoupené v pouličním stánku postižen "náš" Egypťan, kterého jsme pak zachraňovali pomocí našeho imodia. (Ale až poté, kdy mu jeho konzumaci v telefonické konzultaci schválila jeho manželka, profesí dětská lékařka. :-D ) V této souvislosti se pak po ústupu akutních potíží doporučuje užívat přípravky na obnovu "naší" (středo)evropské střevní mikroflóry - nějaké ty laktobacily apod. Také jsem si povšiml, že v zemích, kam jsem jezdil, se domácí obyvatelé při pití z láhve NIKDY nedotýkají ústy jejího hrdla. Ani v jinak slušných ubytovacích zařízeních se v některých zemích nedoporučuje používat při čištění zubů vody z vodovodu; doporučuje se balená voda. (Někteří protřelí - zvlášť moravští - cestovatelé s sebou pro tento účel vozí láhev slivovice a pak mívají před obchodním jednáním problém, jak zamaskovat, že požili. :-D ) A pokud jde o kinetózy: V článku je upozornění na možné ovlivnění bdělosti řidiče antiemetiky. Dá se považovat za prokázané, že když člověk sedí za volantem, kinetózou netrpí, takže když řídí, prevence není nutná.

Paní Švejnohová, umím si představit rozčarování. Ale pro nás je to tak trochu inspirace, kam a kdy jít či nejít. Vaše všední zážitky čtivě zpracované obohacují náš seniorský svět. Díky za ně.

Podobně jako vy jsem se narodila do rodiny alkoholika, navíc se zdravotním postižením. Naštěstí se to spravilo, myslím to postižení. Alkoholik se lety měnil , bylo hůř. Vydupala jsem si školu v Praze, domu jsem jezdila jen na víkend. Pak jsem tam i pracovala. Do rodné vesnice jsem se na chvíli vrátila s manželem a porodit. Alkoholik se opět postaral o to, že jsme se odstěhovali a pak už jsem se tam vracela jen občas. Naštěstí mi zůstali kamarádi z dětství. To, jak si žijeme s manželem, jsme si vybudovali sami. Tak ať se vám stále dobře daří.

Pracovala jsem kfysi dávno také v jedné chemičce v Pardubicích. Na trávnicich mezi správnimi budovami žili zdivočelí králíci, kteří se pravidelně dostávali na pekáč party údržbářů. Já jsem jen čichala vůně s pečením spojené a přemýšlela o vhodnosti takového masa.

My zde v Týně míváme přednášky o houbách, některých přímo unikátních, které pro náš Klub seniorů připravuje amatérský odborník (jméno neuvádím, nevím, zda by si to přál). Zaměřuje se hlavně na houby, včetně léčivých, které dokáže najít ve zdejších lokalitách.

Děkuji moc za velmi, velmi pravdivý článek* ♥

Na PT jsem jezdila každé prázdniny, pak ještě jako vedoucí. Nejčastěji jsem byla v Plasích, když přes ně jedeme z dovolené, vždycky si vzpomenu. A je na co, byl tam jeden fešný vedoucí, neodolala jsem a bylo to. Pak už jsem ho nikdy neviděla. Jezdila jsem na tábory docela ráda, vypadla jsem z domova, tam mi moc dobře nebylo.

Helčo, tak si to užij a doufám, že bude nějaká reference. :-)

Moc hezká témata. Těším se na příspěvky. Redakci přeji krásný letní čas se vším, co k němu patří. :-)

Zaujal mě ten obrázek, protože k textům perfektně sedí. Teprve pak jsem si všimla, že ho vygenerovala AI (patrně k zadanému textu). To se opravdu povedlo!

Zkusila jsem si tu hru, vydržela jsem asi 15 minut, ale pak už mě to nebavilo. Nevím, nevím, zda některý ze seniorů dokáže porazit Zlouna. Pokud se to někomu podaŕí, pochlubte se.

Další hezká procházka, Věrko. Musel jsem si otevřít mapu, abych se zorientoval. Byť jsem kolem velmi často jezdil, nikdy jsem si ten parčík neprošel. Takže díky za novou informaci a pěkné fotky.

Roláda na obrázku je k nakousnutí. Já mám také jeden malý příběh. 16 let jsme bydleli ve společné domácnosti s tchánem. Jako první mě vždy doslova varoval, ať nic nepeču, že doma je jídla dost. Já ho nikdy neposlechla. V ten moment, kdy se šířila libá vůně, děda neodolal a začal ochutnávat jako první. Vždy pochybělo, pamatuji si docela přesně. Díky za váš článek.

Milá Iveto, na co čekáte, proboha? Hleďte si užít toho hezkého, co vám život ještě nabízí. Za co byste se měla stydět? Proberte se. Děti jsou dospělé, mají své životy, nakonec budou rády, že někoho máte. Já jsem také našla lásku na prahu stáří. Nakonec jsme se i vzali, celý život jsme oba obrátili naruby. Dnes jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, mám po svém boku oporu, kamaráda, ať si každý myslí, co chce, ten život je můj. Do budoucna si přeji ještě trochu toho zdraví, jinak vím, že nás ještě čekají hezké dny.

Bezplatného očkováni jsem využila.

Soňo, je dobře, že nesedíš za pecí a pořád někde "trajdáš". Jezero Most jsme viděli vloni z nějaké rozhledny z nějakého vršku. Ach ta paměť...

Z toho, co jsem si přečetla nejsem zrovna nadšená. Ale asi s tím nic neudělám. Oni se v obchodech a ve zpracování potravin dějí ještě horší věci. Jenže co s tím? Jíst se musí. Ale naštěstí je docela velký výběr. :-)

Pravdou je, že ty nejznámější místa jsou hojně navštěvovaná či spíše přeplněná lidmi, což mnohdy člověka otráví. Na druhou stranu, proto do těch míst lidé jezdí, aby tu kterou "atrakci" viděli na vlastní oči. V Pise jsem byla a také jsem byla zklamána, třeba na rozdíl od Benátek či Florencie, které byly také přeplněné lidmi, ale i tak to stálo za to. Byli jsme i na Zakynthosu, ale k tomu vraku jsme nejeli. Je to přeci jen vrak :-).