Překrásné, cítím ty vůně s vámi. Děkuji.

Což o to, já bych se zlákat nechala, ale je to strašně daleko. A kdybych tam už byla, určitě by pro mě základem byla prohlídka zámku. Dostala jsem se tam před několika lety s kamarádkou Evou z íčka, moc vzpomínám.

I když psáno lehce a s vtipem, dramatičnost situace je evidentní a celá situace, ačkoliv končí šťastně, člověka nutně poznamená. Děkuji.mm

Nejdříve pochválím nádherné fotografie a pak zajímavý článek, který rozšířil mé vědomosti. Takové cestování a poznávání bych si nechala líbit.

Moc milé. I ve mně zůstal pořád kus dítěte. Je to možná trochu sebezáchovné ve světě pragmatismu.

Blani krásný výlet jste si udělali. Byla jsem jen v Lošticích, kde jsme byli i na exkursi v "tvarůžkárně". A v prodejně jsem tehdy nakoupila tvarůžky pro své příbuzné a přátele.

Krátké a hezké romantické čtení. Jako ostatně většina Vašich příspěvků. Usuzuji, že jste v pohodě i jako vdova, protože ve dvou je svět báječný vždycky...

Zena na titulním obrázku vypadá hodně sveřepě a zarputile. Nechtěla bych se s ní potkat.

Každý s nějakým pocitem odchází bdo důchodu, někdo dříve, někdo přesluhuje. Záleží na kondici, tělesné i duševní. Život se velmi změní. Jde o to, jaké má člověk zájmy, aby žil spokojeně. Rozesmála jste mě s pohřební kolonkou, čtyři roční období, co na sebe, na vaši poslední cestu. Až ke konci mi došlo, jako živá účastnice pohřbu. Je to velký životní předěl, skončit s prací, ale není všem dnům konec. Hodně štěstí.

Nemohu souhlasit s termínem na konci léta. Vloni mi dermatoložka řekla, abych přišla nejdřív koncem listopadu, až trochu vybledne opálení.

Deset hvězdiček! Skvěle jste své pocity popsala.

Ano, to nevymyslíš, to se stane.

Tento článek už tady byl 11. 6. 2023!!! Pod stejným nadpisem. Dala jsem si tu práci a článek zpětně dohledala, protože jsem měla (správný) dojem, že už jsem něco podobného četla. Tak nevím, došla inspirace či paměť?

Prosím, omluva za *, má jich být 5.

Zdeni, v Kouřimi jsem byla několikrát; ve skanzenu a vyšlápla jsem i schody ke zvonici.

:-) :-) Kontexty a konotace se jeví skoro protistátně, když atomizace společnosti se jeví jako státní politika; problém není ani tak v seznámení, spíš v poznání. I v našem penzionu je atmosféra stylem "brrr!" :-) :-)

Pěkná podívaná.

Vlaďko, moc hezky popsané a nafocené. Takové chvíle obohacují vnoučata i prarodiče. Je to jiný vztah než s mámou a s tátou. Moje vnoučata jsou již dospělá a často mě mile překvapí jejich detailní vzpomínky na společně strávený čas. Užij si Kubíka a Adélku.

Moc hezký článek o jihočeské přírodě, doplněný o krásné fotografie. Ráda jsem se poučila a prošla.

Super!