Stačilo ujít z domu 2 km a již na mě čekala pravá nefalšovaná ROZKOŠ (viz. Rozcestník). U domu, v němž bývával hostinec a rád se tam zastavoval během svých studií Karel Havlíček Borovský, jsem se vydala lesní stezkou podél Rozkošského potoka do Lázničkovy stráně. Zastávka u pomníčku osmi obětí z konce 2. světové války. Kvůli špatné schůdnosti v rozbředlém terénu jsem zvolila k návratu jinou stezku. Byl slunečný den, příjemné zimní odpoledne. K domovu na Smetanovo náměstí jsem se přiblížila až za soumraku.