Fekalismus
světový vědecký názor.

Stručný úvod do teorie:
Vědecký fekalismus je názor, který můžeme definovat lapidární větou „všechno stojí za hovno“.
Fekalismus jako takový existoval samozřejmě již dávno, ovšem lidé si jeho působení neuvědomovali.Toto období nazýváme obdobím fekalismu živelného. Lidé ještě zastávali názor, že leccos stojí za hovno. Pokrok se však nedá zastavit a tak se lidé postupně propracovávali přírodními zákony a dobrali se až k názoru, že za hovno stojí naprosto všechno. Jednotliví fekalisté však toto tvrzení vykládali roztříštěně a nedovedli zdůvodnit jednotlivé stavy děje. Toto bylo období omylů, které máme naštěstí již za sebou, neboť platnost věty tak obecné jako je fekalismus, nelze popřít. Tvrzení, že to ani za to hovno nestojí, je nutno chápat jen jako ostře vyhrocený případ.
Zkoumáme-li vývoj fekalismu v posledních desetiletích, zjistíme, že můžeme již přesně definovat 6 historických období.

1. Jeden sral na všechny – toto období již, bohudík, přešlo.
2. Všichni srali na jednoho – vzniklo kvalitativní změnou období prvního. Je již také překonáno. Historikové se pouze nedopracovali zjištění, kdy k přeměně došlo.
3. Všichni serou na všechno - rovněž zde není ddokázáno, kdy k přeměně došlo. Toto období dosud trvá a přechod k dalším vyšším obdobím se teprve očekává.
4. Nebude na co srát.
5. Nebude co srát.
6. Nebude čím srát. Vzhledem k prudkému vývoji možno očekávat v blízké budoucnosti.
Tolik úvodem.

Vrcholem je dnešní, třetí stadium fekalismu, které vychází a opírá se především o teorii průserů. Základní postuplát již známe: „Vše stojí za hovno“. Utopističtí fekalisté toto tvrzení považovali za odklon, vědečtí fekalisté mohou toto tvrzení dokázat. Soustavným studiem a spoluprací vědeckých kapacit fekalismu a průzkumem veřejnosti bylo zjištěno, že průser vyplňuje hmotu a prostor plynule a rovnoměrně. Záleží pouze na teplotě a času (v době varu a kvasu hustota průserů roste). Základní částicí, která je obsažena v každém atomu hmoty je „ p r ů s e r o n“.
Z toho vyplývá postuplát druhý: „průser je nezadržitelný a nezničitelný“. Proniká veškerou hmotou. Pokusně bylo zjištěno, že průseron pronikne i silnými skupinami ekonomů.Při mnoha pokusech zadržet průser skupin parlamentních, státních ba i stranických orgánů, došlo k žalostnému krachu. Z toho vyplývá postulát třetí: „Průser je permanentní“. Jako takový se dá vyjádřit dvěma způsoby:
1. jako průserový potenciál
2. jako tok průserů
Oba pojmy jsou přesně tématicky formulovány a rámcově jsou upraveny, aby se s teorií průserů mohly seznámit co nejširší masy. S praxí se denně seznamuje každý.
K průserovému potenciálu:
Pohybuje-li se průser prostorem, vytváří kolem sebe průserové pole, jehož intenzita je dána hmotou derivace bordelu podle blbosti.
Jednotka pro blbost – jeden mezinárodní blb. Je to množství blbosti obsažené ve výroku: „Žijeme lépe a radostněji“.
V praxi je tato jednotka příliš velká a proto si připouští použotí zlomku piko-,
nano-, mikro-, mili-, zejména však oblíbený siliblb.
Pro státnické, hospodářské činy a kulturní reformy je 1 blb příliš málo, proto se užívá kilo-, mega-, giga-, tera blbů. Bordel měříme v jednotkách 1 prdel, což je takové množství bordelu, který vznikne činorodou prací v podmínkách vzájemného přátelství a porozumění při 90 st. Celsia a 760 mmn Hg, kterou vykoná osoba nabitá blbostí jednoho blba za jednu hodinu.
K toku průserů:
Je třeba definovat optimální tvar křivky zvané řitoid. Podle této křivky se řítí průser do prostoru tak, aby v době co nejkratší zachvátil co nejvíce lidí. Rychlost šíření průseru může dosáhnout vysokých hodnot a blíží se často rychlostí světla, např. posvítí-li si někdo na něco, vznikne průser téměř okamžitě. Zrychlování průserů nastává vždy, když v daném prostoru nabitém průserem je určitý potenciál a vyskytuje se aspoň jeden pikoblb (kritické množství). Zrychlení je přímo úměrné velikosti počátečního množství blbosti. Zbývá ještě definovat přenos potenciálu nasranosti (PN) osoby „A“ na osobu „B“. Potkají-li se dvě osoby , z nichž je „A“ nasraná na potenciál „a“ a „B“ na potenciál „b“, jsou po rozchodu nabity novými potenciály, přičemž platí:

PNA a b PNB a b
         2           2
Potkají-li se v prostoru dvě osoby mírně nasrané, rozcházejí se ještě nasranější. Z toho plyne další postulát. Je-li jedna osoba nasraná a druhá nikoliv, je prvá nasranější o to, o co byla méně nasranější osoba druhá. Druhá osoba je nasraná průměrně. Zároveň je tím splněna podmínka toku průserů, kdy potenciál nasranosti je již tak vysoký, že nemůže dál překročit svoji hodnotu. V poslední době se naši vědečtí pracovníci ujali problematiky souvislosti mezi průserem a srandou a jejich práce byla korunována úspěchem. Bádáním byla objevena antičástice – průseron mínus, která byla nazvána srandon. Rovněž byla zjištěna zajímavá skutečnost, že průser je nejen nezadržitelný, ale při průchodu skupinou , která se pokusí průser zadržet, jeho množství ještě logaritmicky vzroste. Podmínkou je, aby v této skupině byl přítomen alespoň jeden pikoblb, což je podmínka stoprocentně splnitelná a dokonce běžná.
Zjistilo se, že při práci významných skupin, významných osob, se kumulují a skládají částice – tzv. bordelony, což je elementární částice bordelu.Tyto jsou energeticky poměrně stabilní, ačkoliv v nich převládají kladné průserony. Při nadměrném růstu bordelu uvnitř skupiny se však bordelony začnou chovat neklidně (jako jaderná třaskavina) a dosáhne-li bordel svého kritického množství, stačí aby 1 pikoblb vyzářil 1 průseron plus a dojde k explozi – řetězová reakce – průserony se šíří rychlostí světla a shodně s Einsteinovou teorií jejich hodnota a hmota roste.
Zároveň dojde i k uvolňování srandonů ve stejných kvantech. Tím dojde k dalšímu jevu, který se dá shrnout v další postulát: vznikne-li explozí bordelu na jednom místě průser, na místě druhém z toho mají srandu. Závislost je ovšem vratná, takže ti, kteří měli srandu, mají z toho po čase průser.
Posledním zjištěním komise badatelů v tomto oboru je skutečností, že průsery mohou existovat samostatně bez anti-průseronů – srandonů, které naopak samy o sobě existence schopné nejsou, čili s každou srandou jde ruku v ruce průser. Může existovat samostatně a nabýt takových rozměrů, že při něm přestává každá sranda, o čemž svědčí řada zkušeností z poslední doby. Nezbývá tedy než čekat, až k příslušným nashromážděným průserům dojde ke změně náboje a průseronů na srandony.
Závěr:
Vcelku lze řící, že množství průseronů ve vesmíru stoupá. Důkazem je jednoduchý fakt, že v prvním roce našeho letopočtu nemohlo být nasráno tolik lidí, jako jsou bezesporu nasrány miliardy lidí dnes. Průser přitom nemá formu entropie, i když se může v některém okamžiku zdát, že kvantum průseronů vcelku stále klesá. Jde ale pouze o průserony latentní formy. Teorie průserů, respektive jeho toku, má totiž jednu zvláštnost – existuje jen jeden směr toku průserů a srandy (což je záporně vzatý průser). Objektivně se musí uznat, že nebyla dokázána rovnost mezi srandou a průserem, ani existence kvalitativního přesunu. Odtud tvrzení jistých vědeckých kruhů, které hlásají teorii změny kvantity v kvalitu, výkladem postulátu o kvantitativním růstu průserů, po dosažení zatím nedefinované meze se mění ve srandu a naopak. Časem se toto mění na průser, např. Průser v hospodářství v roce 1967, sranda v roce 1968 atd.
Pozorný čtenář by mohl namítnout, že když se průser mění ve srandu, nemůže jeho objem ve vesmíru stoupat. Ve skutečnosti se nemění celé množství, vždy zůstává určitý zbytkový permanentní průser.
Naskýtá se nyní otázka, maji-li vědečtí fekalisté založit vlastní stranu. K tomu je třena hlasitě zvolat „NIKOLIV“!
Uvedeme-li totiž v život základní poučku fekalismu, zač by tato strana stála? Naproti tomu je předem zodpovězena otázka, proč fekalisté nehlásají svoje názory veřejně, t.j.tiskem, rozhlasem, televizí atd.Jakýmkoliv úsilím zjistíme, že je to na hovno, neboť vzhledem k entropii průserů (která je zanedbatelná), se učení prosadí samo.
Použitá literatura:
Novotný A. - Vona vás ta sranda přejde
Hašek J. - Stojí to všechno za hovno (hostinský Palivec z Dobrého vojáka Švejka)
Kundera M. - Žert/, nevědecky, leč zajímavě zpracované téma, z nehož lze relativně přesně odvodit dialekticky vztah průseru a srandy, jakož i stav průseru, v němž přestává všechna sranda.
Stalin J.V. - Projev na XXIII sjezdu KSSS – Žije se lépe, žije se radostněji, práce se daří.
Marx K. - 18 Ludvík Bonaparte, autor aplikuje vztah průseru a srandy na historických faktech, které jsou poprvé dramaty, podruhé, při opakování, se stávají fraškami. Pro srovnání rok 1945 a 1968.
Renčín V. - ústy Dona Quichota – lidské blbství jsou větrné zámky zbudovaní na pevných základech.
Werich J. - Lidská blbost je nezniřitelná, ale je nutno proti ní bojovat, jinak by zaplavila svět.

 

P.S. Tento článek, úvahu, něco jako (tehdy) samizdat, jsem získal od spolupracovníka někdy v 70-tých letech. Protože byl už v žalostném stavu na průklepovém papíře, přepsal jsem jej do elektronické podoby, snad bude někoho zajímat a snad se i zasměje.   I když.....podoba čistě náhodná......

NEJSEM tedy autorem tohoto článku.