Už je to hodně dlouho, ale dodnes mne těší vzpomínka na prázdniny v Karolince.

Jak jsem se tam dostala? Naše průmyslovka v Novém Boru, kde jsem studovala výrobu skla, měla povinnou praxi ve sklárně. Tak povinnou, že nám prázdniny začínaly o 2 týdny dříve. Škola byla jediná v republice a tak tam byli studenti z blízkého okolí i ze Slovenska. Také Hanka z Karolinky. Pozvala mne k nim domů. Ráda jsem její pozvání přijala. V Karolince bydlela jejich rodina a byla tam sklárna. Původně se jmenovala Karolinina huť podle jména maminky majitele.

S naprostou samozřejmostí mne Hanka ubytovala u nich doma. Její rodiče bydleli v domku a našli pro mne pokojíček. Jejich synové, starší než Hanka, už doma nebydleli a tak jsem se vešla. Přijali mne jako vlastní.  Hanka mne brala na všechna setkání mládeže, která tenkrát byla. Koupali jsme se v Bečvě, jeli někam hrát divadlo, vezlo nás tam hasičské auto, které ne a ne nastratovat, byla jsem i na venkovské tancovačce. Všichni mne přijali do party, jako bych v Karolince vyrostla. Za těch 14 dní praxe jsem s nimi zažila mnoho zajímavého, ale už si pamatuji jen pár konkrétních příhod.

Ve sklárně jsme dělaly to, co takovým děvčatům mohli svěřit. Vzpomínám si, že jsem balila hotové výrobky. Měla jsem možnost si prohlédnout výrobu všeho, co tenkrát ve sklárně uměli udělat. Jednou se Hanka rozhodla, že budeme ve sklárně v noci, abychom viděly, jak se od večera do rána taví sklo. Abychom netrpěly hladem, připravila pekáč brambor potřených sádlem a črsnekem. Dala to péci do chladící pece.

Tady musím vysvětlit, že sklo je velice špatný vodič tepla. Při výrobě by se mohlo stát, že skleněný výrobek se někde ještě roztahuje, protože je žhavý a někde už smršťuje, protože je chladnější. Takový výrobek by mohl náhle prasknout. Aby k tomu nedošlo, výrobky se chladí. Napřed se výrobek ohřeje a pak pomaličku ochlazuje tak, aby nevzniklo to, že se někde ještě roztahuje horkem a jinde už smršťuje chladem. V takové peci je horko, i když se jmenuje chladící. No a tamní chladící pec byla pásová a procházela různými teplotními pásmy. Na upečení brambor tam bylo teplo dost . A náš pekáč brambor postihlo to, že neznáný pachatel pás zapnul a pekáč odjel tak daleko, že jsme měly problém ho vyšťourat ven. Ale kvalitě upečených brambor to neublížilo.

Povinná praxe utekla jako voda a já se z Karolinky vrátila domů. Naše kamarádství vydrželo celou dobu našeho společného studia. Pak se naše cesty rozešly. Když jsme se s Hankou po letech setkaly, to už jsem měla na Valašsku jiné kamarády, ale stejně přívětivé a srdečné. Zdravím všechny čtenáře z Valašska a ještě jednou děkuji za vše příjemné, co jsem s nimi zažila.