Přes plot
Všechny fotografie: Dana Straková

Přes plot

21. 11. 2024

Mûžu se zeptat, jak vycházíte se sousedy? Já doufám, že my snad dobře, ale kdoví, co si o tom myslí oni.

Do rána napadl sníh a chvílema i svítilo sluníčko. Petr hned po ránu zvolil, jako rehabilitaci místo kola nebo rotopedu, běžky. Stopy od nich byly vidět od nás nahoru do kopce a když se šel po ránu dědeček projít, zastavil u něj autem soused ze mlejna, jel asi teprve do práce a mimo jiné se taky ptal: "To šel Petr na běžkách? Že to nemá v hlavě úplně v pořádku všichni víme, ale že až takhle..."

No jako vtip dobrý, zasmáli jsme se tomu, my si z toho taky pochopitelně děláme legraci, ale radši vůbec nechci vědět, co si asi o nás sousedi myslí... 

Dopoledne pak u nás klepala sousedka "Semelková". No, ona se pochopitelně jmenuje jinak, ale když tu chatu vedle nás, před deseti lety od dětí původních majitelů koupili, všichni jsme se shodli na tom, že nový majitel vypadá úplně jako Lešek Semelka. A to jméno už jim zůstalo.
Legrace byla, když tehdy k mladým přijela návštěva a oni jim to, že vedle nás má chatu Lešek Semelka úplně vážně sdělili. Moc tomu nevěřili, ale jejich pochybnosti padly, když ho uviděli. Jelikož návštěva byli kuřáci a chodili kouřit ven, stejně jako soused, který kouří na balkóně dýmku, jakmile ho zahlédli, museli uznat, že je to opravdu on!!! A když ho navíc zaslechli telefonovat a potom volat na manželku, že mluvil s Helenou, bylo už to úplně jasné...

Když tedy paní Semelková u nás zaklepala, otevřela jsem a hned jí chtěla zavolat manžela, protože jsem se domnívala, že asi potřebuje něco pomoct s autem.
Ale prý ne, jde se jen zeptat, jestli mi nechybí bílá slepice. Achjo, napadlo mě, že zřejmě viděla, jak jí nějaký dravec odnesl a tak jsem smutně zkonstatovala, že ještě ráno jsme bílou slepici měli... Jednu jedinou a říkali jsme jí paní Papoušková. Vnuk Péťa totiž kdysi míval stejně barevnou andulku, papouška Fíka.

Naštěstí se žádný další únos slepice nekonal, paní sousedka prý na bílou slepici narazila u nich v dřevníku a obě se hrozně jedna druhé polekaly. Prostě v pilinách si tam, ta mrcha bílá, udělala hnízdo. A jestli by snad nemohla sedět na vejcích, že jich tam má pět nebo šest. Tak jsem jí ujistila, že teď v listopadu už určitě ne, že když slepice sedí na vejcích, tak odtamtud neodchází a tahle se dostavila večer normálně na "večerní sčítání" a v noci spala s ostatníma v kurníku. Takže ty vejce si může bez obav vzít, venku je chladno jako v lednici a nic jim nemůže být.

A jenom jsem poprosila, kdyby byla tak hodná a mohla to nějak zkusit zahradit, aby tam už ta potvora příště nelezla.
Hmm, pořád se něco děje, že?  A já sebrala za celý den vejce jen čtyři, možná, že těch slepic k sousedům chodí zanášet víc...
Ale o vejce mi nejde, o pár vajec se dohadovat nebudu, navíc se sousedy je přece potřeba dobře vycházet, ne? A někdy je s nima i legrace.

Tuhle se Semelková sháněla po Petrovi, že nemůže nastartovat auto. Ale syn nebyl doma a proto se jí na auto došel podívat manžel.
Když s ní odcházel, povídala mi, že si ho půjčí a já jí na to řekla, že si ho klidně může nechat... No prý že by se hodil, je prý takový pracovitý... Proboha, kdo jí to nakukal? To si myslí, že u té televize, co je od nás slyšet celý den z kuchyně, ještě něco dělá? Jako třeba že by sedmdesátiletý automechanik pracoval na  "homeoffice" ???

Hahaha, to mě teda pobavila. To holt bude asi tím jejím úhlem pohledu, co na nás má - přes plot :-).