Milí Íčkaři, Adventu sluší slova klid, rozjímání, zpomalení, štědrost, dobročinnost. Advent je i příchod něčeho krásného, romantického, milého. Jsou to VÁNOCE. Já jsem si zpestřila tento čas návštěvou Evangelického kostela, kde program nabízel,  Ostrava zpívá gospel. Dlouho jsem nezažila takovou pospolitost, radost. O to více myslím  na všechny, kteří nebudou moci pospolu zasednout k štědrovečernímu stolu, myslím na všechny matky, děti, rodiče, syny ve válce, ti všichni smutní  

Zdravím a posílám Vám  všem a zejména těm, kteří o Vánocích zůstali sami.
Vaše Aďka

 

ADVENTNÍ ROZJÍMÁNÍ

Až se zimou promění pole

v bílou pláň, 

stromy se jinovatkou vyzdobí,

až se svět probudí z agonie,

války pominou, 

děti si zas budou

moc bezstarostně hrát.

Až řeknu si do třetice,

děvče, nic už ti neuteče,

nadechnu se a mezi 

vteřinami pocítím, 

co ještě miluji,

na čem ještě lpím.

Kdysi bych vykouřila dvě,

tři cigarety, dnes uvařím si 

heřmánkový čaj.

Zatím na okna mráz

růže namaloval, tma

zakryla bílá pole, 

hvězdy na zem vysílají, 

chlad a  mráz.

Je noc, další adventní,

zbývá snít, vyhořet, 

nebo dál v tomto složitém světě žít.

 

Aďka, čtvrtek 5.prosince 2024