Je dnes hodně mrazivo a tak velmi ráda usedám k počítači abych si trochu zavzpomínala.

   Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby a tak jsem zůstala přes den doma v teple. Ze sklepa jsem si donesla brambory, které nemáme ošetřovány chemicky a velmi pečlivě je očistila. Poté jsem je nakrájela i se slupkou a rozložila na plech s pečícím papírem. A po delší době jsem už ucítila tu nádhernou vůni upečených brambor jen tak bez ničeho jako v mé rodné vesničce.

  A vzpomenula jsem si na ty krásné chvilky v dětství, které jsme si snad ani tehdy neuvědomovali. Vždy po skončení vybírání brambor jsme si mohli my děti zapálit velikou hromadu natí a v jejich popelu opékat brambory. Ještě horké jsme je převalovali v dlaních aby nás zahřály a pak teprve jsme se do nich s nebývalou chutí pustili. Byla to ta nejkrásnější a nejvoňavější pochoutka po víc než po jejich pilném týdenním vybírání. Samozřejmě, že v době vybírání brambor jsme do školy nechodili, museli jsme pomáhat rodičům na rozsáhlých pozemcích. Ale i jinak byl tehdy ve většině domácností řád.

  Děti neznali nudu, pracovali po vyučování kolem domácností, v hospodářství, starali se i o dobytek, pracovali na poli, ale byl i čas na ty nejobyčejnější dětské hry. Ale co bylo nejdůležitější - rodiče se o děti vůbec nebáli - neznali ani žádné nebezpečí.

  Ovšem jaký to byl rozdíl proti svačince na učňovské škole při týdenním praktickém výcviku při vybírání brambor na Zemědělské učňovské škole v Krakovci - zde jsme natě nepálili - nebo na melioračních pracích na pozemcích v Seči /okr. Prostějov/. Tam nám vždy dovezli celou velikou várnici horkého čaje a velmi chutně namazané obrovské krajíce chleba.

  A tak při svém obyčejném jídle jsem si velmi dobře připomenula ty nejlepší chuťovky z dětství a šla jsem se podívat jestli z té doby podzimních prací nemám nějaké fotografie. Z vybírání brambor jsem nenašla nic, ale jen z melioračních prací. Vím, že bylo sychravé počasí a naše třída hloubila lopatami otvory pro odpadní trubky - všichni jsme měli na nohách gumáky - terén byl velmi blátivý. Bylo nám všem 14 roků, nedokáži si vůbec představit dnešní děti v tomto věku při tak těžkých pracích. Ale my jsme to zvládali dobře a užili si při každé společné práci občas i legraci.

  V zemědělství jsme v týdnu praxe měli vždy celkem těžkou práci za používání těch nejobyčejnějších pracovních pomůcek. A tak jsme se všichni těšili na další týden - kdy byla teorie, při které jsme si ve školních lavicích mohli trochu od těžké manuelní práce odpočinout.

  Našla jsem ovšem i několik foteček z dalších roků, to už byla čtyřletá ekonomická škola a tam jsme si mohli občas po vyučování dopřát s kamarádkami na střeše internátu skutečný relax.

  Nu, podívejte se - byla to přece překrásná, veselá, dobrodružná a hlavně nezapomenutelná mladá léta na internátních školách  ♥