Foto

Povídání o Tatí, anebo, když se vám zdá ,že štěstí k vám ještě nedorazilo,může to být tím,že je příliš velké a leze pomalu

30. 1. 2025

Tatí chodil každou druhou sobotu.

Holky,bydleli spolu,celý pátek uklízeli. Postýlky, šuflíčky,stoleček,když vytopili pokoj,byl jim kbelík odebrán a museli vystačit s koštětem.Čekali vždy u brány.

"Ten Tatí nám nějak prokoukl,má novou košili". Naša vrátníčka na to měla orlí oko.

Holky slavili narozeniny. Přinesl dort."To je domácí !" "Janí upekla",a bylo to venku.

"Tak ji konečně přivedte!" "Myslíte,to nebude dobrý." Nebylo.

Holky Janí dúsledně ignorovali.Byl to jejich Tatí a ona tady neměla co dělat.

"To bude dobrý,to se spraví." "Kdy se to spraví?" "Necháme je,"odvedla sem ji .

Seděla v křesílku pro hosty a pila kafe. "Víte,my čekáme..."Vidím!" "Ctěli by sme se vzít.""No konečně,je už načase.""Honzovi,na holkách hodně záleží." "Nebojte,bude to dobrý. Ale,na vašem místě by sem ty holky za drůžičky nezvala."

/Když se člověk směje,to jako by si dobýjel baterky,pane Horníčku./

Tatí přišel sám.Byl takovej prozářenej. Holky čekali na bráně. "Kde je Janí?"

Vytáhnul mobil.Miminko spící,miminko pláče,miminko zívá,miminko papá,Janí a miminko,Janí Tatí a miminko.

"To je Emilka,sestřička." Pak už mobil nedali z ruky.

Když Tatí odcházel,holky se někde zdekovali.Pak se objevili .Nesli plechovku.Takovou od čaje, černou s čínkým drakem.

"Nazbírali sme,pro Emí!"

"Múžu?"

Z krabičky se vysypali bonbony. Různého původu,ušmudlané,v papírcích i bez.Jejich dlouho střádaný poklad.