DOPIS KARLU ČAPKOVI

 

  Vážený, milý, mnou a mými blízkými a vlastně celou kulturní částí našeho i jiných  národů milovaný a ctěný pane spisovateli, básníku, dramatiku, filozofe, novináři, malíři, fotografe a báječný člověku, pane Karle Čapku.

 

  Chtěla bych Vás touto cestou co nejvřeleji pozdravit na Vaší nebeské pouti, kde se jistě pohybujete v té nejlepší společnosti, a vzkázat Vám tam moje obrovské poděkování za to, že jste tady byl, a za to, co jste zde po sobě zanechal.

  Už jako malá holčička jsem dychtivě očekávala maminku, přinášející k postýlce půvabnou knížku o nezbedné Dášeňce a s nadšením si prohlížela Vaše kouzelné fotografie „z čilého života štěněte“ a jeho důstojné maminky Iris. V každém Vašem slově, obrázku či fotografii doposud cítím vlídného, moudrého, vzdělaného, ale i úžasně vtipného člověka a, soudě podle Vašich nadčasových dramat, i člověka hlubokomyslného, kterému nebylo zhola nic lhostejného. V národní pýše oceňuji i to, že celý pokrokový svět užívá Vaše /za prvotního bratrova přispění/ slovo ROBOT.

Velmi mě však mrzí ten poměrně krátký čas, jenž Vám byl pro pozemský život vyměřen. Když jsem se dočetla, že jste ve středním věku podlehl chřipce, i když komplikované, v dnešní době však vcelku dobře léčitelné /co se komplikací týče/, bylo mi to moc líto. Taková zbytečná předčasná smrt – říkala jsem si, avšak, po dočtení životopisu o Vašem /rovněž skvělém/ bratru Josefovi, mi došlo, že to vlastně byla smrt vysvobozující. Vysvobozující před zvůlí nacistů, kteří si na Vás, naštěstí zbytečně, brousili zuby. „Zubatá s kosou“ je vlastně převezla a vzala Vás zavčas pod svou důstojnější ochranu. Nemohu si ale nepoložit otázku, čeho všeho jsme se od Vás ještě mohli dočkat, kdybyste tu pobyl déle. Byl to osud či náhoda? A proč Váš bratr musel vypít ten pohár hořkosti fašismu až do dna? Kdo byl vlastně tím vyvoleným? Troufám si tvrdit, že oba, každý jiným způsobem. Bratr Josef už navždy zůstane, kromě nositele všestranného umění, také mementem zrůdnosti té doby, Vy zase tím pohodářem, co se raději upracoval k smrti. Oba jste tu zůstali navždy – navždy, dokud dobrý člověk ještě žije. Pro lidi vnímavé, moudré, nepodléhající až tak docela zvrácené době konzumu. Pro lidi, kterým je láska, dobrota, vlídnost, osvěžující jemný humor a slušnost nade vše, a také - kteří neberou Vaše a bratrovo memento na lehkou váhu.

 

                                                                                      Iva Bendová