Jsem smutný z toho, že se dnes vytrácí solidarita, soucit, vzájemná pomoc, ohledy na druhé lidi. Současná společnost považuje především za nejvyšší hodnoty výkon, kariéru, úspěch, zdraví, mládí a krásu, vypracované tělo, plete si důstojnost člověka s užitečností. Nejsme neživé věci, ale živí tvorové. Tento fenomén žebříčku pokřivených hodnot nám byl po roce 1989 importován z USA. Tam je to otázka dějin. Při osídlování Ameriky se přistěhovalci museli orientovat především na sebe a své schopnosti. Podle mě to je jejich pramenem individualizmu. Z tohoto důvodu v USA jsou lidé zaměřeni spíše na osobní svobodu a svůj prospěch, který je někdy v rozporu s potřebami druhých. Na které neberou ohled v cestě ke svému vytyčenému cíli.  Naopak v kulturní Evropě je pilířem etický princip vzájemné pomoci a vzájemné odpovědnosti. Je to jeden z důvodů proč mě život v USA nikdy nelákal.

Tuto vizi přejalo u nás dost lidí, včetně dravých podnikatelů, kteří při cestě k cíli a úspěchu potřeby jiných nezajímají.  Brzdilo by je to k cestě k úspěchu. Můj známý se po 40 letech přátelství rozešel s kamarádem. Proč? Jeho přítel jako velký obdivovatel amerických hodnot mu je neustále vnucoval. Tím se navzájem odcizili.  Samozřejmě jsou lidé v tomto směru manipulováni, televizí, internetem a především reklamou. Ty musíš být ten nejlepší, nejúspěšnější, musíš mít vypracované tělo, být zdravý a silný. Preferováno je mládí, jakoby člověk nestárnul. Senioři prý vysávají státní rozpočet. Dokonce tento názor mají někteří poslanci, kteří se neštítí to veřejně hlásat. Sami jsme je volili. Myslím si, že beztak většinu politiků zajímá naše velká volební síla, nikoliv naše potřeby. Je nás mnoho, ale jsme pro ně zajímaví jen ve volební kampani.

Nemile mě překvapil článek na seznam.cz. Byla tam otázka. Kolik by měl vydělávat mladý muž, aby byl považován "za dostatečně atraktivního"? Mladý ajťák s přijmem 90.000 Kč měsíčně si myslel, že je na tom dobře, dokud mu na rande děvče neřeklo, že "je to dost málo". Peníze bohatství na první místo. Co důležité hodnoty bez nichž se spokojený život neobejde?  V posilovně se bavím s mladými hezkými muži, co jim brání si založit rodinu? Odpovídají mi: "dívky mají dnes nepřiměřené požadavky". Zejména chtějí peníze, majetek a možnost žít v přepychu. Možná je to strategie dostat to, co by jinak musela usilovně prací společně získat. Stačí si přece správně vybrat.

Dnes se rozmáhá výnosný byznys s lidkým stářím. Budují se soukromé penziony pro seniory. Jistě je to záslužná činnost, ale jejich služby jsou tak drahé, že klientům zbyde pro svou potřebu pár korun z důchodu. Také jsem se dočetl, že některé požadují za návštěvu své babičky či dědečka až 800,-Kč. To je podle mě hyenismus. To by se mělo pranýřovat a veřejně odsoudit. Vznikají tzv Alzheimer Home. Domy pro nemocné tímto syndromem. Vidím to u nás ve městě. Z hotelů si předělávají někteří podnikatelé na toto zařízení. Proč? Protože mu tím víc vydělají. Stát přidal sociální dávky na bezmocnost. Samozřejmě se služby v domovech důchodců zdražují. Proč? No přece, aby tyto peníze získali. Chápu, že mnohdy se mladí nemohou nebo neumí o své rodiče postarat, ale je hodně také těch, kteří je tam odloží a nechodí ani na návštěvu. Já na to přece mám a o rodiče jsem se tímto postaral. Splnil jsem svou povinnost za to, že mě vychovali. Někdy kritizujeme život v romské komunitě, ale ti mají ke svým starým lidem úctu a i když sami nemají, tak se o ně postatrají. Málokdy umírají sami.    Lze si zaplatit lásku? To vychází opět z těch názorů na priority hodnot, které se stále více prosazují. Především sobeckost stoupá a solidarita žačíná živořit.

Myslím si, v životě člověka není nejdůležitější kariéra, peníze na účtu, drahé auto, oblečení, exotická dovolená či honosný dům. Preferuji spokojenost, lásku, vzájemnou solidaritu, dobré vztahy v rodině, v zaměstnání a okolí. Soucit s nemocnými a vážím si i lidí, kteří tak úspěšní nejsou. Nejsem příznivec rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Co třeba estetický zážitek místo honění za úspěchem. Mladí lidé jsou z toho pachtění za tímto „vysněným životem“ celý pracovní týden unavení a sáhnou o víkendu dokonce k alkoholu a drogám, aby další týden přežili. Je tohle život? Nikoli. Je třeba nakrmit i duši, neorientovat se pouze na konzum. Zajít na procházku do přírody, do divadla, kina, udělat si s partnerem čas a zajet spolu dětmi někam na výlet. Pohladit psa a kočku, ale také manžela či přítele. Nebo naopak. Zasportovat si. Věnovat se svým koníčkům. To je smysl života. Potom je člověk spokojený a šťastný. Možná pro někoho je víc, že má na kontě miliony. Myslíte si, že děti jsou šťastnější na luxusní dovolené v Karibiku než ve stanu v nádherné přírodě, kde zažijí mnohá dobrodružství a rodiče se jim věnují?

Měl jsem slušně placené zaměstnání, které mě bavilo a úctu lidí. Nikdy jsem netoužil být bohatý podnikatel. Peníze, bohatství se v mé pomyslné pyramidě hodnot krčí někde vzadu. Podle mě jsem člověk sice vzdělaný, ale svým založením plebejec. Moc rád jsem mezi obyčejnými lidmi. Nejsou tak bezohlední jako jedinci, co usilují o kariéru, moc a úspěchy. Cítím se mezi nimi bezpečný, protože mi nehrozí, že mi vrazí kudlu do zad. Každý to má jinak. Jsem s tím spokojený, kam jsem životě doputoval, jak jsem žil a žiji. Mám rád svou rodinu, kamarády, ale také lidi. Nikomu úspěch, peníze nezávidím. To je pro mě velmi důležité. Proč? Dost lidí závist trápí. Je to jed, přítěž, která nám všem a nakonec i tomu závistivci ničí spokojený život.