Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na Klokočce u Bakova nad Jizerou, šly na mne mrákoty.

Považuji se totiž za slušného znalce svatých a o tomhle jedinci jsem nikdy neslyšela.  Mé sebevědomí hned těžce zakolísalo. Takže jsem sáhla po své moudré knize Rok se svatými,  vážící cca 5 kg. Proč? Jsou tam naprosto všichni svatí... Ale sv. Stapin NE!!!

A už jsem byla chycena nejen drápkem. Jak něco nemůžu najít, jdu za tím jak žralok za pachem krve. Začala jsem géčkem, starým dobrým kámošem vyhledavačem. A ejhle! V češtině se sypaly infornace jedna za druhou. Ale vázané především na Klokočku.  K tomu všemu přisla další rána do psychiky. Jen tak mimochodem jsem se dozvěděla,  že obraz sv. Stapina je také v pražské Loretě... Jak jsem ho mohla přehlédnout? Po tolika návštěvách a v mých pokročilých letech?

V dalším -  už cizojazyčném - pátrání záhada pokračovala. Španělština v oboru svatých nikdy nezklame. Ale vše je jednou poprvé,  že...  A tady bylo. Všechny možné varianty jména jsem vyzkoušela. A tak následovala francouzština,  ve kterou jsem věřila, když byl světec taky frankofonní. Něco jsem našla,  ale nad tak kusými informacemi by jeden zaplakal...

Nezbylo než odrazit se od Klokočky a zapřemýšlet. Hraběnka Marie Markéta z Valdštejna zafinancovala postaveni kaple v letech 1724–1730. A to po smrti svého manžela Františka Josefa Oktaviána z Valdštejna, který léta trpěl dnou a věřil,  že mu ulevuje voda z místniho zázračného pramene. Proto kapli roku 1730 zasvětili právě sv. Stapinovi, pomocníku při onemocnění dnou. Jak se o něm dozvěděli? Asi od španělských kapucínů. Ona totiž paní hraběnka byla velmi zbožná. S kapucíny měla blízké vztahy, jelikož jim financovala kdeco. Dokonce přispěla i na pražskou Loretu. Není tedy divu, že se jí dostalo přízviska Máti kapucínů. Vzhledem k tomu, že se finančně angažovala i jinde, skončila téměř na mizině. Jedním z jejich významných projektů bylo i založení nemocnice sv. Alžběty na Novém Městě pražském, která funguje dodnes.  Když  štědrá  paní hraběnka zemřela,  zbyly po ní jen obří dluhy.

Zpět ke kapli na Klokočce. Ta byla vysvěcena na den svátku sv. Prokopa, tedy 4. července. Ve stejný den se tu  konaly i poutě. Zřejmě proto se stalo zvykem mluvit o kapli jako o Prokopově. Tady začínám tušit proč se u nás Francouz výrazněji neprosadil.

Stapin pocházel z Dourgne, tedy z jihu Francie. Měl se narodit někdy kolem roku 683. Ve skalách v podhůří Pyrenejí žil jako poustevnik. Zřejmě se o něm vědělo a klér si ho vážil. Když se totiž jednou hledal biskup pro město Carcassonne, usoudilo se, že nejlepší kandidát bude Stapin. Jenže toho to děsně vyděsilo a začal před lobbisty prchat v divé hrůze. Několik dní se schovával se po okolních jeskyních. Nakonec ho asi chytili a přemluvili. Ve francouzských pramenech jsem se ale dočetla, že budoucího biskupa do Carcassonne dovlekli násilím. Tak nevím. Mluví se i o tom, že se Stapin v rámci cesty zastavil ve vsi Ventenac-Cabardès, kde ho proto dodnes uctívají.  Proslavená je místní Stapinova socha coby biskupa s obvázanýma nohama. Takže tu dnu měl asi taky...

Jak vidno, zprávy o životě záhadného světce jsou různé, spíš založené na legendách.  Ani Stapinova smrt není jasná. Nejpravděpodobnější je verze, že carcassonský biskup zemřel roku 720 poté, kdy ho Mauři odvlekli z jeho sídla. Proto se jeho svátek slaví 6. srpna, což je den jeho údajné smrti. 

Takže rozuzlení příběhu jsem se nakonec dopracovala. Pokud jste sv. Stapina neznali a jste rádi,  že jste ho poznali, neděkujte mně, ale kolegovi íčkaři Mirku Hahnovi. To on mne nevědomky na tuto stopařskou stezku vyslal...

 

 

Zdroje faktů: Wikipedie; Hrady.cz: Mairie de Dourgne: nominis.cef.fr