Pražskými průchody a pasážemi, některými
Všechna fota: Jana Vargová

Pražskými průchody a pasážemi, některými

4. 3. 2025

Kdo hledá, najde - tak to se mi nepotvrdilo. Pátrala jsem po seznamu pražských průchodů, a nic. Tento nedostatek ani já neodstraním, protože na sběr dat nemám trpělivost. Ale, když někdo jiný nabídne seznámení se s částí těchto městských vymožeností, tak to já zase neodolám. Přidala jsem se k početné skupině seniorů, kteří si vyšli na předjarní procházku centrem Prahy.

Kvůli čtyřicetihlavému společenství jsme občas zatarasili vchody do úzkých prostor, někdy k nelibosti mladších kolemjdoucích. Vypadalo to, že průvodkyně má kolem sebe pevnou hradbu hlídačů, čí spíše hlídaček, že by leckterý prezident mohl jen závidět. Program byl připraven s ohledem na vyšší věk účastníků a u někoho na sníženou pohyblivost, proto nás čekalo jen centrum Prahy. Dovolím si slovíčko "jen" upřesnit, protože i těch devadesát minut po pražské dlažbě, mezi cizokrajnými turisty nestačilo k prohlídce všech průchodů a pasáží, které v této lokalitě jsou k vidění.

Palác Adria

 Z Jungmannova náměstí jsme vyšli přímo do pasáže paláce Adria na rohu Národní třídy. Původně zde sídlila italská pojišťovací společnost, která si budovu nechala navrhnout ve stylu rondokubismu, neboli obloučkového kubismu. Připomínkou pojišťovny jsou dlaždicové obrázky s pojišťovanými předměty, po nichž návštěvníci šlapou.

My, narozené na rozhraní poloviny minulého století, si vybavíme, že v této pasáži se nacházel vyhlášený kosmetický ústav. Dnes je využití paláce multifunkční, ovšem se zachovaným výtahem páter noster.

3-433.jpg   6-348.jpg

                         Obloučkový kubismus                                    Pojištění proti požáru

 Pasáží je možné projít do ulic Jungmannovy a Národní. Ať z té či z oné strany, není možné nevšimnout si nádherných hodin a krásného lustru. A když se poté přidá pohled na fasádu paláce s půlkruhovými římsami, nebo věžemi, člověk lituje, že nemá křídla, aby si mohl zblízka  prohlédnout sochy Jana Štursy a Bohumila Kafky. Nebo by stačil dron přibližující fascinující detaily této krásné stavby.

 4-384.jpg     2-190.jpg 

        Hodiny ve vnitřní části paláce                        Průčelí z Národní třídy 

 

 

                                            5-372.jpg

                                                          Beze slov

 

Skleněnka

Pasáž, v níž se původně prodávalo české sklo a porcelán, si dochovala svoji pověst. Z Perlové ulice se tudy projde na Národní třídu kolem výkladních skříní s vánočními ozdobami, sklem, porcelánem i šperky. Obrazně řečeno - sklo napravo i nalevo. Proto Skleněnka! Hra světla a stínu je zde nezaměnitelná.

 

                            Sklo kam se podíváš

                                                                 Sklo a zase sklo  

 

Pasáž Platýz

Jen co jsme vyšli ze Skleněnky, už jsme se houfovali u vstupu do pasáže Platýz. Nejdříve jsme však byli upozorněni na protější nenápadnou budovu s nápisem Chicago. Tento palác postavený v letech 1927-1928  a Baťův palác obuvi byly ve své době nejmodernějšími budovami v Praze. Dnes je budova využívána pro administrativní účely.

Z Národní třídy se na Uhelný trh projde pasáží Platýz, jejíž počátek sahá do gotiky, ovšem v průběhu let byl palác několikrát přestavován. Své jméno dostal po Janu Plataisi z Plattenštejna, který po sobě zanechal úpravy v rezenzačním stylu. Z paláce se propojením vedlejších budov stal první činžovní dům v Praze s nádvořím, ubytovacím zařízením, zájezdním hostincem. Nádvoří je dnes lemováno restauracemi, kavárnami a vyhlášeným papírnictvím.

Většina kolemjdoucích si před vstupem do pasáže z Národní třídy nevšimne nenápadné sovy umístěné v horní části vchodu a ještě větší většina netuší, že se dívá na první dopravní značku, starou přes 200 let. Jak by se dnes jmenovala? Například Doprava kočárů a koní. O historii této zajímavosti se více dozvíte:

https://www.railtarget.cz/osobni-doprava/tajemna-sova-na-narodni-nejstarsi-dopravni-znacka-prahy-slouzi-uz-200-let-9768.html

 

       Vstup   Bývalá dopravní značka

                                                               Vstup do pasáže a bývalá dopravní značka 

                                     

    Na Uhelný trh jsme nešli, úzkým průchodem jsme prošli do Martinské ulice:

Z Platýze na Betlémské náměstí           Vchod z Martinské ulice

                                           odtud                   -                           sem

 V Martinské ulici nás, bohužel z časových důvodu jen zvenčí, zaujal Pivovar U Medvídků, založený v roce 1466. Tento nejmenší restaurační pivovar v České republice se může pochlubit pivním unikátem, a to je údajně nejsilnější pivo v České republice. Má 35 stupňů, nepije se z půllitrů, ale ze skleniček podobných na víno. Důvod? Pivo je tak silné, že po obvyklé dávce půllitrů by se konzumenti museli nechat odnést. Pro srovnání, nejsilnější česká piva mají přibližně jen 24 stupňů.

 

Z Průchodní na Betlémské náměstí

 Stojíme zády k pivovaru, odbočíme do Bartolomějské a vcházíme do ulice Průchodní, kde nás zaujmou oblouky klenoucí se nad našimi hlavami a sloužící k udržení statiky budov. Průchodní ulicí v noci zřejmě neprochází mnoho lidí. "Výzdoba" uličky ukazuje potřeštěné malby, zapáchající kouty a celkově nevábnou atmosféru. Ani blízkost policejního oddělení nevybízí ke klidu. 

Během cesty si uvědomuji, kolik čmáranic hyzdící fasády a stěny budov potkáváme a kladu si řečnickou otázku: proč někteří spoluobčané musí svoje rádobyvýtvarné aktivity předvádět na historických budovách? Jenže hned následuje další řečnická otázka: proč kompetentní úřady nezakročí proti podnikatelům, kteří vstupní prostory svých prodejen zkrášlují nevzhlednými reklamními banery? Povzdechnu si nad bezmocností a pokračuji v procházce.

Oblouky v Průchozí ulici       Průchodní ulice

               Podpůrné oblouky v Průchodní ulici                         Pražská lidová tvořivost

 Betlémské náměstí by měl znát každý, kdo absolvoval základní vzdělání. Hledíme na kapli, která je jen přestavbou, protože původní zchátrala, a vzpomínáme na hodiny dějepisu a úlohu kázání Jana Husa v těchto místech.

 

Zlatá ulice

Než někdo začne sahat po klávesnici, aby upozornil, že ulička s tímto názvem se nachází jinde, jsem připravena souhlasit, ale v jedné větě sdělím, že z Betlémského náměstí se klikatou Husovou ulicí dostaneme k odbočce do Zlaté ulice, původně s obchody zlatníků a šperkařů. Spojuje ulici Jilskou s Anenským náměstím. Ale - část ulice mezi Anenským náměstím a kostelem sv. Anny je brána jako průchod, a na noc uzamčena. Protože ulička je většině návštěvníků Prahy téměř utajena, na své si přijdou holubi. Nacházejí zde klid, a proto je nutné při průchodu sledovat, kam se šlape. Holubího trusu je zde opravdu jako naseto.

       Ve Zlaté ulici   Čas průchodu Zlatou ulicí 

                                                            Zlatá ulice

 

Sousedními ulicemi do Jilské

Podél zdí bývalého kostela a kláštera sv. Anny, dnes v majetku Národního divadla a pronajatého pro aktivity kulturního centra Pražská křižovatka, vstupujeme na Anenské náměstí a stejnojmennou ulicí přecházíme do Řetězové. Řetěz, který vedl až k Vltavě, dal ulici jméno. Podél zdí je usazeno mnoho zachovalých patníků, jejichž úlohou byla ochrana nároží budov při nešikovném manévrování vozů.

Pokračujeme ulicí Jalovcovou k dalšímu průchodu, a to v ulici Jilské. Stojíme před portálem Domu U Železných dveří, připravujeme se na další pochod, ovšem netušíme, že budeme procházet hotelem. Nakukujeme si navzájem přes hlavy, obdivujeme sochu Merkura, jejíž orignál se nachází ve Florencii, míjíme příjemná zákoutí kavárničky, sousoší babičky se dvěma dětmi (nazvala jsem je "multikulturní rodinou"), impozantní recepci hotelu. A já obdivuji slečnu recepční, protože s úsměvem ve tváři musí předstírat, že jí tlupy turistů nejen neštvou, naopak je těší. Ale třeba se mýlím.

Socha Merkura v pasáži z Jilské do Michalské            Z Jislké do Michalské ve společnosti multikulturní rodiny

                          Merkur                                                                   Multikulturní rodina

 

Kožná ulice s pasáží U Závoje

Vycházíme v Michalské ulici a pokračujeme do úzké uličky, kde jsem častokrát našla klid, dobré jídlo a stín před spalujícími slunečními paprsky. Ačkoliv se ulice Kožná před zraky návštěvníků Prahy neskrývá, ti ji cestou na Staroměstské náměstí míjejí. Ulička patřící k nejstarším v Praze měří asi sto metrů a kdysi z ní vedlo šest průchodů, z nichž se do dnešních dnů zachovaly a používají jen dva. Nakouknu do "zeleného" (tak se nejmenuje, tato barva tam však dominuje) a vydávám se za ostatními "dřevěnou" pasáží U Závoje. Protože jde o krásnou zkratku z Havelské ulice na Staroměstské náměstí, cestu tudy je možné jen doporučit. Na člověka téměř dýchne vůně dřeva, míjíme totiž dřevěné výklady se stahovacími roletami. Nacházejí se zde bary, vinárna, kavárna, prodejna sýrů. 

          Pasáž z Kožné ulice     Pasáž Bartida z Kožné do Havelské

                                      "Zelený" průchod                                                 "Dřevěný" průchod

 Objekt je vlastně spojení dvou domů právě pasáží, kterou bývalí obchodníci vytvořili pro svoje prodejny. K pojmenování pasáže se pojí pověst o měšťanovi Janu Rotlevovi, který se údajně zadlužil při hledání drahých kovů. Aby naposledy mohl zkusit štěstí, dala mu manželka poslední vzácnou věc, nádherný závoj. Rotlev závoj zastavil, za peníze pokračoval v kopání a našel žílu drahého kovu, která celé rodině přinesla bohatství. Proto Dům U Závoje. 

 

Hrzánská pasáž

Blíží se devadesátá minuta naší procházky, někteří senioři se už dívají na hodinky, častěji odpočívají, chůze po pražské dlažbě je pro mnohé namáhavá a vyčerpávající. Z Havelské ulice přejdeme Železnou do Kamzíkové. Přivítá nás pohled na upravenou pavlač i na na přestavbu protější budovy. Procházíme kolem domu U Červeného páva a zastavujeme mezi dvěma průchody. Oba vedou do Celetné ulice. Vynecháme ten s čokoládovými pochoutkami, postupujeme Hrzánskou pasáží do cíle dnešní procházky. 

 

         Pasážs čokoládou do Celetné ulice        Hrzánská pasáž

                              Pasáž z čokoládou                                                 Hrzánská pasáž

 

 K čemu sloužily průchody a pasáže? Ke zkrácení cesty, ale hlavně musely zůstat zachovány kvůli únikům před požáry. Počátek pasáží je připsán Paříži z konce 18. století především jako ochrana před nepříznivým počasím. Pasáže v praze začaly vznikat na začátku 20. století. My jsme si dnes prošli některé z nich a uvědomili jsme si, že, ač Pražáci křtěni Vltavou, stále máme vůči městu dluh co se znalosti  týká. Dnes jsme trochu nevědomosti převlékli do poznání dalších zajímavých míst.

V Celetné ulici se promícháme s turisty, poděkujeme za velmi pěkný výklad a  někteří více, jiní méně unaveni, všichni se zajímáme o termín další procházky zajímavými kouty hlavního města. Spokojeni se slibem, že procházka nebyla  poslední akce tohoto druhu, se rozcházíme. Protože, tak jako v pohádkách, i nám na konci procházky symbolicky zazvonil zvonec, vlastně zvoneček ze Skleněnky!

 

                                                                        8-293.jpg

 

                                 

 

                                     Průchody_mapa

 

Legenda: 1 - Palác Adria   2 - Skleněnka   3 - Platýz   4 - Martinká ulice   5 - Průchodná ulice  6 - Zlatá ulice   7 - Řetězová a Jalovcová   8 - Dům U Železných dveří   9 - Kožná ulice   10 -  Kamzíková ulice   11 - Hrzánská pasáž

Autor: Jana Vargová
Fotogalerie