„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s kriminální činností nic společného. Jednoho takového publikovaného případu jsem byl v sedmdesátých letech minulého století aktérem. 

Sedíme mladí kluci v naší oblíbené hospůdce U Hrocha a plánujeme, kam o víkendu zamíříme za zábavou. Zdejší restauraci měl bohužel oblíbenou jeden zlý člověk. Říkali jsme mu kominík, protože v tomto oboru pracoval. Určitě bych si u něho pro štěstí jeho knoflíku nedotkl. Měl kolem čtyřiceti, obtloustlý a podle mě jednoduchý člověk. Možná trpěl méněcenností nebo chtěl mít moc, proto vstoupil do velmi neoblíbené organizace „Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti“, která ztrpčovala lidem život. 

V hospodě seděl mladík s dlouhými vlasy a bylo vidět, že přebral. Tenkrát byly dlouhé vlasy součástí image, jak tomu dnes vzletně říká. Já miluji český jazyk, ale z toho jak se dnes zapleveluje anglicismy, mě krvácí srdce. Jako náhodou jsme se setkali na WC. Já, kominík a mladík. Hochovi se přitížilo a pozvracel mísu a její okolí. Pomocník VB s nadávkami „ty prase“ začal do něho kopat. Mladík se bránil. Rozzuřený utíkal do kuchyně k telefonu. Zavolal na Obvodní oddělení VB, že byl napaden „máničkou“. Tak se nám v té době říkalo. Slyším, jak zastavuje houkající auto, z kterého vylétli dva „příslušníci“, mladíkovi zkroutili ruce a nasadili pouta bez žádného vysvětlení. Věřili „svým“ lidem a nikoliv dalším občanům. Myslím si, že to bylo zneužití donucovacích prostředků, protože žádné nebezpečí nehrozilo. On se slabě bránil, tak ho táhli jako gestapáci přes celou místnost za vlasy. 

Hospoda se okamžitě vyprázdnila. Nikdo nechtěl svědčit a vypovídat u soudu. Jeden esenbák zůstal s mladíkem v autě a druhý šel zpět zajistit svědky. Já nikam neutíkal. „Pane předložte občanský průkaz“. Po identifikaci mi začal klást sugestivní otázky. Já jsem měl sice pouze 18 let, ale na mě si nepřišel. „Byl jste přece na záchodě, tak jste musel  viděl jak ta mánička napadla soudruha kominíka“. „Bylo to opačně“. Odpovídám. Také jste určitě slyšet, že nám při zásahu vyhrožuje: „Vy kurvy já vás zabiju“. On byl opilý. Možná to byly nadávky, ale já to nemohu potvrdit, protože jsem mu nerozuměl. „To jste doufám, ale viděl, jak se oháněl židlí při zatýkání. To byl přece jasný útok na veřejného činitele“. „Já jsem viděl, že měl židli do pasu. Možná ji chtěl jen přemístit“. Mé svědectví jim k jejich verzi bylo k ničemu. K dalšímu výslechu svědka mě již nepředvolali ani soudu jsem se neúčastnil.   

Jaké bylo mé překvapení, když se po půl roce tento případ objevil v uvedeném sloupku v Rudém Právu. Samozřejmě v rozporu se skutečností. Hoch dostal nepodmíněný trest jako varování těm, kteří napodobují život v kapitalistické cizině. Stalo se to proto, že jeden zlý člověk z toho měl radost, že ukázal jakou má moc. Samozřejmě může se něco podobného stát i dnes. Jenže v demokracii se  ve prospěch spravedlnosti nebojí lidé již  svědčit.