„Prosím vás, abyste v průběhu dne byli na své věci opatrní. Vezměte si jen to, co budete potřebovat, ostatní si můžete nechat v autobuse. Při prohlídce města buďte velmi opatrní na peníze a pasy.

V Jeruzalémě, tak jako i jinde ve velkých městech, jsou kapsáři. Oblíbeným jejich trikem je to, že když budete chtít někomu zaplatit, najednou vám někdo zakryje výhled svým zbožím a zespodu vám vytáhnou peníze.“

Takto nás důrazně upozorňuje naše průvodkyně Helena při vjezdu do Jeruzaléma. Projíždíme bezpečnostním stanovištěm a autobus po chvíli odbočuje k  vyhlídce na hoře Scopus.

Helena, když nemá zrovna přednášku, tak telefonuje. Naši malou výpravu vede jistě a rázně. Bez organizačních zmatků a s velkou mírou improvizace. A proto teď nejsme na plánované vyhlídce na Olivetské hoře, která je uzavřena kvůli demonstraci, ale na hoře Scopus. Je to jen malý kousek na sever. Ostatně hora Scopus a hora Olivetská jsou skoro stejně vysoké. Něco málo přes osm set metrů. Improvizace mají někdy svůj význam. Místo jedné plánované vyhlídky tak uvidíme vyhlídky dvě.

Budovat vyhlídkové terasy na zvlášť pěkných místech je neobyčejně důmyslné. A když je u toho ještě místo na zaparkování, tak to nemá chybu. Určitě to časem zjistí i prodejci nejrůznějšího zboží a suvenýrů a na vyhlídkové terase se objeví stánky se všemi možnými cetkami a suvenýry. A taky záchodky. A velbloudi. A docela malé arabské děti, proplétající se mezi návštěvníky a nabízející své zboží se zručností starých zkušených obchodníků.

Nikoho teď ale nezajímají cetky, nabízené místními prodejci. A kupodivu ani záchodky. O velbloudu ani nemluvě. Všichni jsme se nahrnuli k zídce, vybudované nad svahem. Kousek za námi jsou monstrózní budovy Hebrejské univerzity a pod námi je město. To město je Jeruzalém. Úžasný pohled, který budu před sebou vidět do konce života. Najednou pryč jsou všechny historické příběhy a anomálie, někde daleko zůstaly i věčné židovsko-arabské sváry a boje a před námi se rozprostřelo do šíře nádherné panorama Svatého města. 

Úplně vlevo svítí do dálky pozlacená kupole Skalního dómu s  areálem Chrámové hory. A kousek dál vpravo je bílá kupole zcela nové synagogy Hurva. Přímo před námi je pak šedomodrá kupole Chrámu Božího hrobu. Tři dominanty města. Tři znaky tří velkých monoteistických náboženství, která zde v menších či větších problémech koexistují již dlouhá staletí. Město, posvátné pro křesťany, stejně tak jako pro muslimy a židy. Tahle cesta je naplnění jednoho našeho velkého životního snu. Moje žena nemluví. Je opřená o zeď terasy a beze slova pozoruje město. Byl to taky její sen.

Zastavení desáté. Chrám Božího Hrobu, vstup s Franckou kaplí, kde byl Ježíš údajně svlečen ze šatů.

Místo Kristova hrobu v Chrámu sv. Hrobu

Páté zastavení Křížové cesty – otisk Kristovy ruky

Jedna z mnoha kouzelných jeruzalémských uliček

 Zeď nářků

 Muslimský Skalní dóm na Chrámové hoře. 7. století

Před Jaffskou bránou. Hoši se po domluvě nechali vyfotit

Všechny fotografie z osobního archivu Jana Zelenky