Vernisáží 15. dubna 2025 zahájila Galerie hlavního města Prahy v prostorách Městské knihovny v Praze 1, Mariánské náměstí 1 (vchod na výstavu je však z ulice Valentinská 2) rozsáhlou retrospektivní výstavu fotografa Tono Stana. Vystavena je umělcova tvorba od raných prací až po nejnovější experimentální série, které zkoumají lidskou tělesnost a identitu, což představuje komplexní sondu do umělcovy tvorby zahrnující nejen jeho proslulé černobílé portréty a akty, ale i experimentální série kombinující fotografii s malbou a konceptuálním uměním.

Tono Stano se narodil 24.3.1960 v malé slovenské obci Vozokany necelých 10 km jižně od Zlatých Moravců. Jako dítě začal malovat a na střední škole začal fotit nahá těla. Přitahovali ho lidé, kteří nebyli stádního typu. Socialističtí učitelé mu připadali jako ovce. Již jako mladý si zároveň uvědomoval, že jedinou cestou, jak získat svůj životní čas pro sebe, bylo nestát se zaměstnancem socialistické firmy. Po absolvování Střední umělecko-průmyslové školy v Bratislavě proto zamířil do Prahy na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění (FAMU), protože to tehdy byla jediná škola v Československu, po které bylo možné pracovat na volné noze. FAMU dostudoval v roce 1986 a od téhož roku se začal živit jako nezávislý umělecký fotograf. Žije a pracuje v Praze.

Tono Stano je charakteristický svou typickou černobílou tvorbou v oblasti aktu a portrétu. Kromě umělecké fotky se živí i čistě komerčními projekty. Fotil například kalendáře pro Radegast či Plzeňský Prazdroj. Své jméno spojil na dlouhá léta rovněž s karlovarským filmovým festivalem. Pravidelně tam fotil hlavní hvězdy festivalů, herce i režiséry, a jejich portréty se staly nedílnou součástí tradice tohoto festivalu. Byli to například Sharon Stone, Scarlett Johansson, Lou Reed, Ben Kingsley, Andy García, Roman Polańsky či Roberta De Niro, z českých Aňa Geislerová, Milan Lasica a další. A experimentoval - Morgan Freeman má například na fotografii čtyři nohy. Pro potřeby festivalu navrhl a vytvořil podobu křišťálového glóbu, dívku zvedající křišťálovou kouli, který se používá již od 35. ročníku festivalu (2001). Velká část těchto jeho snímků zdobí chodby karlovarského Grandhotelu Pupp, kde i většina hvězd obvykle během festivalu přebývala.

Jeho neznámějším dílem je zřejmě akt nazvaný Smysl z roku 1992. Snímek mu získal věhlas, když totiž obletěl svět a dostal do mnoha časopisů či přebalů knih. Černobílá fotka zobrazuje ladné křivky modelky, resp. jen její část. Z černého pozadí vystupuje bílá silueta zachycující jen jednu nohu, trup a hlavu, jednoduchá dvojitá vlnka zakrývá intimní místa. V roce 1994 si ji vybral uznávaný americký kurátor William A. Ewing na obálku antologie The Body (Chronicle Books, 1994), která mapuje historii fotografie lidského těla, a jako nápad ji koupila společnost Metro Goldwin Mayer pro plakát k filmu Paula Verhoevena Showgirls (USA, 1995).
Dílo Tona Stana je součástí sbírek Art Institute Chicago, Bibliothèque National v Paříži, Maison Européenne de la Photographie v Paříži, Museum Ludwig v Kolíně, National Museum of Photography, Film and Television v Bradfordu, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galérie v Bratislavě či v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Kromě toho, že je Tono Stano světoznámý fotograf, miluje stále kreslení, rád sbírá acháty, brázdí pole s detektorem kovů, rybaří na moři, vyrábí delikátní návnady na ryby a jezdí na kajaku. Když přemýšlel o tom, co ho zajímá nejvíc, tak jeho soukromou analýzu tehdy i nyní vyhrává žena. Její odlišnost a to, co představuje, je to pro člověka obrovská motivace, dává mu to chuť žít. V tradičním a historickém smyslu slova. Žena má mimořádnou schopnost tvořit nový život, čímž vypálila rybník všem mužům. Zkrátka není nic lepšího než žena. Dnešní dobu pokládá za pomatení hodnot a krizi vztahů, v níž duši rozežírá konzumnost. A člověk musí být hodně silný, aby to zvládal, musí mít schopnost překonávat větší překážky, než mu život připravuje.

Co se týká experimentování, lze připomenout jeho výstavu Bílý stín v pražské Galerii Václava Špály od 6. 5. do 26. 6. 2011, na níž bylo vybráno zhruba 60 fotografií vzniklých v letech 1992–2011, pro něž je charakteristické, že vše, co je černé, je ve skutečnosti bílé a naopak. V této šíři byly fotografie v České republice vystaveny poprvé. K tomuto experimentu bylo natočeno též video (bohužel bez zvuku) – viz www.youtube.com/watch?v=1sdC7hXBKDU&t=6s.

Nejrozsáhlejší prezentace jeho dalšího experimentu, barevné tvorby, byla k vidění na výstavě Moje barvy v Leica Gallery od 19.4. do 16.6.2013 (Leica Gallery jsem zde nedávno představoval – viz www.i60.cz/clanek/detail/35945/sister-of-a-sister-of-a-sister-v-leica-gallery-prague). Více podrobností o výstavě Moje barvy lze nalézt na odkazech www.lgp.cz/event/moje-barvy/ a www.designmag.cz/umeni/41029-tono-stano-vystavuje-poprve-sve-barevne-fotografie.html.

Další experiment inspirovaný z jižní Číny jeho účastí na tamním sympoziu kaligrafů, série abstraktních obrazů nafocená v prázdném leteckém hangáru a nazvaná Brusel, byla vystavena v Trafo Gallery od 8.9. do 2.11.2022 (také tuto galerii jsem zde již představoval – viz www.i60.cz/clanek/detail/33582/trafo-gallery-historie-a-soucasnost). Krátkou upoutávku (trailer) si lze poslechnout na www.youtube.com/watch?v=rqeFZFCap3w a velmi zajímavý rozhovor s Tono Stanem v rámci pořadu Vizitka na Českém rozhlase Vltava na www.youtube.com/watch?v=Pridb_HfY_w.

A když už zmiňuji rozhovory, tak rozhovor a pozvánku k současné výstavě v Městské galerii v Praze si lze poslechnout na Radiu Praha – viz odkaz www.mujrozhlas.cz/zpravy-radia-praha/je-snad-nejzasadnejsi-vystava-kterou-jsem-kdy-udelal-rika-tono-stano-zve-do.

Z negativu lze zhotovit de facto nekonečně fotografií, což je výhoda tohoto procesu. Na retrospektivní výstavě v Městské galerii v Praze proto lze vidět většinu snímků, o kterých jsem psal výše. A jaké jsou moje osobní dojmy a pocity z vernisáže výstavy, které se Tono Stano zúčastnil osobně a mimo jiné podepisoval výstavní katalog, který vydalo nakladatelství Slovart (viz snímky 1 a 2 za článkem)?

Vystavené fotografie herců a režisérů z karlovarských filmových festivalů je profesionální standard. Podobně vystavoval desítky uměleckých portrétních fotografií výrazných osobností z tuzemska i zahraničí na začátku roku pod názvem Deus Artis v Centru DOX například Jaroslav Brabec (viz zmínka v mém příspěvku www.i60.cz/clanek/detail/35668/vystavy-v-nholesovickem-centru-soucasneho-umeni-dox). Vymyká se jen vystavená fotografie Morgana Freemana, na níž má čtyři nohy. Vystavené fotografie z cyklu Bílý stín na mne působily vyloženě nepříjemně. Tomuto experimentu jsem zkrátka na chuť nepřišel (viz snímek 3 za článkem). Dost podobné to bylo s barevnou tvorbou z cyklu Moje barvy s výjimkou díla Tango z roku 2019 a Strašení křížem z roku 2013 s výraznými originálními nápady (viz snímky 4 a 5) či fotografiemi, které byly vytvořeny v rámci cyklu Brusel. Naopak mne nesmírně uchvátily nápady na černobílých fotografiích Smysl z roku 1992 (viz snímky 6 až 8), SAS z roku 2005 (snímek 9, který se objevil rovněž na výstavním letáku) a Čekání na pohlazení (snímek 10) – krásné foto a nádherný poetický název k tomu…

Nicméně jiný návštěvník výstavy může mít jiný názor. Na prohlídku výstavy je dost času, protože probíhá až do 24. srpna 2025. Do rozsáhlých výstavních prostor ve 2. patře Městské knihovny v Praze, které získala Galerie hlavního města Prahy v roce 1992, jezdí i výtah…

Výstava je otevřena mimo pondělí denně od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek až do 20 hodin. Vstupné pro seniory 65+ je 90 Kč (jinak je plná cena 200 Kč). Držitelé průkazu ZTP  nebo ZTP/P a jejich průvodce mají vstup zdarma.

A jako bonus si případně můžete prohlédnout po vystoupání po hlavním schodišti Městské knihovny v Praze (tentokrát je vstup z Mariánského náměstí 1) uměleckou instalaci Idiom od slovenského výtvarníka Mateje Kréna. Idiom je sloup postavený z 8000 knih a je dole i nahoře zakončený dvěma zrcadly. Idiomu se někdy říká „sloup vědění“ a právě nekonečnost vědění má symbolizovat. Přestože je ve foyer budovy Ústřední knihovny na Mariánském náměstí instalován již od roku 1998, stále přitahuje turisty, a i v době nižší vytíženosti počítejte s čekáním v řádu desítek minut (viz poslední snímek za článkem).

Fotogalerie