Dostal jsem pozvánku. Kam? Do Bílých Karpat. Tam, kde kvetou na loukách nádherné orchideje. Co tam budeme dělat? Kosit louky. Bělokarpatské louky jsou pokladem.    Jsou oázou života. Roste tam mnoho druhů orchidejí, které jsou v ohrožení a jsou chráněné. Kosením luk se udržuje jejich prostředí a umožňuje orchidejím kvést. Jejich pestrá květena přitahuje včely a motýli. To je důležité pro opylování rostlin a udržení celého ekosystému. Bez pravidelného sečení by louky postupně zarostly keři a stromy. To by znamenalo ztrátu tohoto cenného prostoru pro rostliny a živočichy.   

Vždy jsem si přál kosit orchidejové louky. Konečně se mi po sedmdesátce přání splní. Jako senior se těším na mladé, na děti a na všechny, co mají rádi přírodu. Mladé nebudu kárat, ale budu se jim snažit naslouchat.  Možná omládnu a budu užitečný. Spát budu ve stanu ve spacáku na čerstvém vzduchu a jíst venku v ešusu jako kdysi na dětském táboře. Napiji se ze studánky. Žádné pesticidy. V noci budu počítat hvězdy nade mnou. Mobil odložím do batohu a čas mě budou měřit kostelní hodiny. Zapomenu na vanu s teplou vodou.  Naložím se do průzračné vody potoka a krev v bolavých nohou mi rozproudí jeho studená voda. Ještě jsem tady. Ještě mohu pomoci přírodě. Očima budu objímat skotačící děti, které si na kosení sebou vzali mladí lidé. Večer bude ohníček, kytara, možná housle nebo harmonika. Místo parketu luční palouk. Z ohně vyletí jiskry, v očích se zajiskří, z rukou bude sálat teplo a pohoda. 

Pohltí mě vůně čerstvě pokosené trávy. Možná si jen tak lehnu na stráni do trávy a budu polykat vůně lučního kvítí. Musím tam ještě letos. Co když příští rok již kosu v rukách neudržím. Budu jistě potom  tu vůni cítit, když zavřu oči na lavičce před domem. Dnes je populární slovo prokrastinace, odkládání povinností a událostí. Pro nás seniory je to obzvlášť důležité, protože zase až toho času tolik nemáme. Schoulený mezi řadou sekáčů, s čůrkem potu stékající  po zádech, se mi vybaví, jak jsem před 40 lety sekal a sušil  po příkopech s kamarádem trávu pro svých 15 oveček. Z toho byl jeden statný beran, který si svůj harém nemilosrdně hlídal. Stačilo se k němu obrátit zády a již vystartoval. Udělal dva tři kroky zpět jako Ronaldo, když kope trestný kop ve fotbalu a vyřítil se.   

Jeden za druhým zatneme kosu nemilosrdně do porostu. Voňavá tráva se složí k našim nohám. Musí uvolnit místo k novému životu. Novým květinám. Vracím se ke svým vzpomínkám. Mladý muž a pokosené ary luk. Mé nenasytné ovečky a vzpurný beran. Dokázal jsem 40 metráků sena na zimu nasušit. Mé tehdy mladé tělo zbrocené potem to zvládlo. Dnes to vidím na týden. Každý den tak 5 hodin. Je plno aktivit pro seniory, kterým se můžeme věnovat. Co k tomu potřebujeme? Trochu zdraví, ale hlavně chtít!!!!