Tahle divočina chytí za srdce. Aspoň mně chytila. To nejsou jenom skály a lesy. To jsou i stopy po německém osídlení a podnikání. A stopy po zanedbávání a nezájmu o periferní kraj.

Moc dobře se mi v kraji toulalo. Stál jsem na vyhlídce a desítky minut si prohlížel krajinu pod sebou. Nebo jsem v hospodě poslouchal co lidé říkají. Taky jsem seděl na sudu vedle nádražní budovy, pil kafe z kelímku a kouřil doutník. Šlapal jsem pěšinou v trávě podél ohrady, za kterou stál kůň a koukal na mně. Asi myslel na to, že můžu jít kam chci...
Ten sever je magický. Pohraničí, plno historie, krajina členitá a bohatá. Vždycky je kam jít a co vidět.

Fotogalerie