Naše procházky k sanatoriu Edel
Zlaté Hory prosluly nejen těžbou zlata a mědi, ale také sanatoriem, kdysi pro dospělé, dnes především pro děti s respiračními chorobami. Je to místo našich častých procházek.
U Edelu
Pohled vlevo na Biskupskou kupu ve stejnou dobu a ze stejného místa.
U Edelu
Pohled od vchodu k přes potok a silnici k přilehlému parčíku
U Edelu
Parčík je lemován stromy s kulatými korunami a přechází v les
Stromy u Edelu
Vypadají jako košťátka, málokterý strom má tak hustou korunu
U Edelu
Od lesa je parčík oddělen hradbou temně zelených tújí
U Edelu
Před lety jehličnan vlevo záříval v době Vánoc barevnými žárovkami
U Edelu
Podzim se podepisuje i na květinové záhony
U Edelu
To zbylo z letní nádhery
U Edelu
Smutné, že? Na stromy je teď mnohem hezčí pohled
U Edelu
Po odkvětu, to by šlo
U Edelu
Parčík končí, začíná les. My ale odbočíme vlevo
Parčík za Edelem
Podzim pokračuje
Parčík za Edelem
Stavba chodníku v parku také
Cesta domů
Vracíme se proto cestou kolem lesa a potkáváme zraněný strom
Cesta domů
Zhojená jizva na jiném stromě
Cesta domů
Tudy vede cesta na Hadí louku
Cesta domů
A tudy bychom došli k Černému jezeru
Cesta domů
Zlatem lemovaná cesta k Edelu
Cesta domů
Před námi je parčík - ostrůvek mezi dvěma ulicemi
Cesta domů
Spadané listí láká k šustivé procházce
Cesta domů
Tomu já neodolám
Cesta domů
Pavel mě následuje a fotí starý akát
Cesta domů
Jeho kmen je přírodní umělecké dílo
Cesta domů
Před námi Biskupská kupa a na snímku vpravo od ní Větrná hora
Cesta domů
Procházíme sídlištěm kolem vzrostlých lip
Cesta domů
Za chvíli cesta domů končí