Jarní fotopříběh

FOTO: archiv autora

Jarní rosa má vlastní život, vlastní svět, vlastní obydlí.

Jarní rosa a její rodinní příslušníci.

Kapička jarní rosy a její sen o rozkvetlé louce.

Kapičky jarní rosy, ježtě promrzlé, ale už dychtící.

Porozhlédni se, beruško. Vidíš? Jaro už je tady!

Je to možné? Ještě včera tady nebyl. Že by už opravdu přišlo jaro?

Jaro je tady a rozkvetlá louka láká k hrám a honičkám.

Kdo mě předhoní?

Na chvíli si odpočinu od toho stálého poletování.

Sladkou pohostinnost květů miluji, jen který si vybrat?

Jsem modrásek a jsem nejšťastnější na rozkvetlé jarní louce.

Jaro už je tady! Trubte radostné fanfáry!

Já jsem opravdový vrabčáček. Ale ty nejsi opravdový jarní motýl, že ne?

Začíná mi jarní práce. Je to dřina, ale sladká...

Hmmmm, v téhle cukrárně je sladkostí, až jsem z nich celý malátný...

To jsem blázen! Vloni jich tady bylo míň! Nebo víc? Nebo že bych neuměl počítat?

Jsem bobkovišeň lékařská a voním po celém širém okolí. Ale, prosím, jen čichat, ne olizovat. Trošku jsem jedovatá.

Jsem azalka, a malinko jsem frivolní a koketka, ale krásná, že jo...

Ještě mám rosu na nosánku, ale už se celá chvěju do krásy.

Mojí tulipánovou červeň nedokáže namíchat nikdo jiný, než malíř jaro....

Jsme trochu voskové figuríny hyacintové, ale živé a voňavé až se z nás jiným hlava točí...

Jsem královská magnólie, poklekněte a vzdejte úctu mé okvětní jarní koruně.

Já, zlatice převislá, dodám jaru první jásavou barvu.

Jarní louka skrývá nádherný mikrosvět květů, jen se sklonit a nahlédnout...

Kvetu trochu později a jmenuji se trochu divně, ostropes, ale jsem krásný, že ano?

Nad okvětními větévkami japonské vrbičky se rozprostřela první jarní duha. Chvíle posvátné krásy...

Voním snad po celém vesmíru. Krásou květů mě nic nepřekoná (tady jen dodám, že sad je nafocen v Lužicích u Hodonína)

Jsem třešeň a pamatuji si 80 jar. Když si pode mne sednete do trávy a budete pozorně naslouchat, budu vám vyprávět neuvěřitelné příběhy a k tomu neuvěřitelně vonět...

Poetizmus jara, který nepotřebuje dalších slov...

Můj něžně jarní cinkot uslyší jen zamilovaní. Že jste zamilovaní? Tak to je dobře. Tak naslouchejte...

Není nad to obklopit se květy jara...

Impresionizmus jara. Jaro je nejslavnější malíř světa.

Pod mou korunou usedni, poutníku znavený, a načeprej sílu z jarní rosy a z vůně mých květů.

Pryšec, trochu tajemný a pohádkový, zvláště když se ve mně usadí princezna rosa.

Neodletím, dokud ten afrikán bude vonět.

Pryšec jako svatební kytice.

Děkuji květům kaliny bílé, děkuji jaru, děkuji životu.