Pod vedením Karla Kludského staršího zažil stejnojmenný cirkus velký rozmach a svého času patřil k vůbec největším v Evropě. Z kdysi kočovné menažérie se stal ansámbl, v němž v nejlepších letech vystupovalo až 700 zvířat. Kludský sám vynikal hlavně drezurou koní, tygrů a slonů. O dráze cirkusového principála ale původně vůbec neuvažoval, studoval kněžský seminář. Od narození Kludského uplyne 17. prosince 150 let.
Zakladatelem slavné dynastie byl jeho otec Antonín (1826 až 1895), který pocházel z Pošumaví. Začínal jako většina ostatních od píky - s pimprlovým divadlem a akrobacií na provaze. Posléze se zmohl na pořízení opičky a papouška. Když však cirkusu Kreutzberg lev zabil principála, využil situace a výhodně koupil celý zvěřinec. Kludského největším kapitálem byla ale jeho rodina. Počet potomků, které měl s manželkou Marií, se rozrostl na 20 synů.
Rodinu však stíhaly tragédie. V kleci šelem postupně zahynuli tři ze synů - poslední dokonce v den své svatby. Byla to událost, z níž se Antonín Kludský již nevzpamatoval. Vyvstala tedy otázka, kdo rodinný podnik jednou převezme. Nikomu z bratrů se do toho příliš nechtělo, dědic totiž musel ostatní vyplatit. Nakonec se nelehkého úkolu zhostil Karel, který se v semináři v Hradci Králové připravoval na dráhu kněze. Zanechal tedy studií a jako principál se osvědčil.
Těžký život u cirkusu
Život u cirkusu ale nebyl nikdy lehký. Kludský musel například bojovat s epidemiemi zvířat, mnoho jich bylo potřeba nakonec utratit. Aby mohl pořídit nový zvěřinec, musel se zase zadlužit. Tvrdě také cvičil, denně absolvoval několik představení. Největší ranou pro cirkus Kludský byla ale první světová válka, kdy nebylo dost jídla pro lidi, natož pro zvířata. Kludský však ustál i situaci, kdy se šelmy musely krmit drezurovanými koňmi a velbloudy.
Po roce 1918 se situace v cirkuse začala opět zlepšovat. Karel Kludský byl ale na sklonku léta roku 1926 již notně unavený a správu "rodinného stříbra" se rozhodl předat svým synům - Karlovi mladšímu (1891 až 1967) a Rudolfovi (1893 až 1960). Zemřel 8. srpna 1927 v Jirkově na Chomutovsku, místo posledního odpočinku nalezl na tamním hřbitově. Ve městě měla rodina Kludských také vilu a přilehlé pozemky, které sloužily jako zimoviště i cvičiště zvířat.
V roce 1929 dosáhl cirkus Kludský zřejmě svého vrcholu - vlastnil tak obrovské šapitó, že se do něj pohodlně vešlo až 10 tisíc diváků. Cirkusový zvěřinec v té době přepravovalo 200 vagonů. Bratři měli práci rozdělenou, Rudolf se staral o administrativu a hospodaření, Karel pak ručil za uměleckou stránku programu a spolu s dalšími krotiteli zajišťoval drezuru zvířat. Jeho nejlepším číslem byl výstup 24 slonů, kteří na závěr vytvořili živou pyramidu.
S příchodem hospodářské krize ve 30. letech se ale poměry znovu zhoršovaly - ubývalo diváků, na bratry Kludské posléze doléhaly i proměny politických poměrů. Zdálo se, že definitivní tečku za slavnou érou cirkusu udělá únor 1948. O obnovu produkce se po roce 1989 ještě pokusil Bohumil Kludský, jedinečná 20. léta minulého století však byla nedostižná. Podle rodinné kroniky Kludských vznikl v roce 1941 román Eduarda Basse Cirkus Humberto.