Tvé oči žijí ve mně,
modře a jindy temně,
jak nekonečný stesk,
a když nás slunce hřeje,
v paprscích od naděje
chytají zvláštní lesk.
Máš v očích tichou něhu
jak hebké vločky sněhu
a rozpačitý hlas,
a stříbropěnná vlna,
tak tiše láskyplná,
nás nese jako čas.
Jsi touha, která bolí,
stisk, který nepovolí,
a strážce tajných míst,
tvé oči i ta vráska
jsou čisté jako láska,
jak nepopsaný list.