Až ozve se hlas
novoročních zvonů
a bílé vločky v tichosti
dokončí svůj let,
budu tu stát znovu.
Možná sto let
budu vnímat tento
zvláštní svět.
Uvidím opět tu pláň
zasněženou,
když půlnoc zmizí
a křehkost vyznání
mou lásku k tobě
pohání.
Hrou svůdnou i opojnou,
sladkou i nebezpečnou,
budeš mě hřát svou
teplou rukou.
Láska zraje, přichází
i odchází.
Zašeptáš slova
planoucí,
rozhodneš o přízni
budoucí.
Až ozve se hlas
novoročních
zvonů.