Cesty naděje
Jednou z cest je i taková, která ze začátku schůdná je, naději a lásku slibuje.
Bytost hledá druhou, na dosah zdá se býti láska, snad není to jen růžová páska.
Snad je to cesta protkaná barevnou duhou.
Však později už žena tuší, že velmi chybuje.
A ti dva nemohou být spolu, je každý jiný, jen padali by dolů.
A žena už nevěří, co protějšek slibuje.
Cesta zpět je cesta tmavým lesem v osamění, strach, beznaděj i vztek vše se v jedno slévá.
Kde je konec a kde začátek?
Děvče neohlížej se nazpátek.
Po čase tápání a bloudění tmavá cesta končí .
Končí na mýtině, kde příroda je snivá. A dívka, žena, matka jak dál, už ví, duše vítězstvím jí zpívá.
Je svobodná a hrdá, je svá, cenu svoji už zná, v pokoře kráčí vstříc lásce nové, vítejte nadějní dnové!