Jak ten čas letí! Železniční důchodce Fanouš Hovorka kroutí v prodejně s drahými parfémy už jedenáctý rok! Představuje si hypoteticky, že časově obsáhl část první republiky a celý Protektorát. Dejme tomu, že nastoupil v roce 1935 a je rok 1945. Všechny závratné události jej minuly v prodejně a čas míjel jen za sklem výlohy.
Do práce někdy jezdí s kamarádem, pracujícím v Praze. Ten jel jednou něco vyřizovat na otočku. Přijel večer z Prahy do Brna na Hlavní nádraží. Přisednul do vlaku k rannímu spolucestujícími a vyprávěl, jakou zažil štrapáci a co všechno musel vyřídit. Přitom stačil i poobědvat. Fanouš celou dobu naslouchal a pak si povzdechnul: "Pochopil jsem teorii relativity. To já stál po celý ten čas akorát v prodejně!“
Po celou tu dobu slouží hlídací regál s jedinou paní vedoucí. Prožili spolu něco jako manželství. Jako nové koště hlídače buzerovala a ztěžovala mu život. Protože ale nepatřil k mančaftu a byl od agentury, mohla si jenom stěžovat jeho vedoucímu. Ten pak vždy lakonicky pravil: "Co by chtěla v tom smradu a za ty prachy. Když byl po pěti letech Fanouš týden v nemocnici a vrátil se do služby, paní vedoucí se před ním poklonila. Ohromenému hlídači oznámila: "To nám pane Hovorko nedělejte, abyste byl tak dlouho pryč. Vy s tím vaším zachmuřeným ksichtem odrazujete potencionální zloděje! Podruhé nám tu zanechejte alespoň fotografii v životní velikosti. My vás podložíme papundeklem a postavíme do rohu prodejny. Budete tam stát jako falešný policajt u silnice!“
Jednou číše přetekla. Fanouš byl peskován. "Pane Hovorko, opíráte se o regál. Pane Hovorko díváte se častěji ven do ulice, nežli do prodejny. Vy jste před chvílí spal!“ Hlídač vše zvážil a vyhodnotil. Pak odvětil před celou prodejnou:, "Ani nevíte jak starému pánovi dělá dobře, když se o něj nestále zajímá o dvacet let mladší žena!“ Vedoucí zmizela ve svém kutlochu.
Dostavil se předvánoční rumec. Hračička Fanouš počítá celá ta léta zákaznice. Z průměru třicet pět zákaznic za hodinu se najednou počet zvedl na dvě stovky! V poměrně malém prostoru se tlačí ženy kolem regálů. Nastal fenomén balíčky. Aby v prostoru bylo ještě útulněji, balí v rohu dvě studenky , brigádnice úhledné balíčky z komponentů. Holky jsou velmi zručné a v podstatě se nezastaví. Mohou si při balení ale povídat.
Zahraniční majitel vlastní v Brně ještě několik prodejen. Zatímco za socialismu soutěžily prodejny o co nejhezčí výklad a vnitřní úpravu zboží, panuje zde fenomén uniformity. Prodavačky se pohybují podle regálů a ukládají zboží s notami v ruce! Kontroloři pak jezdí aby zjistili, jestli je zboží uloženo ve všech prodejnách na stejném místě. Mají k tomu i barevné prospekty. Nelogicky rozdělili drahé zboží do regálů na protilehlých stěnách. Uložené zboží pak fotografují! A tak hlídač se musí otáčet na obě strany, potulovat se prodejnou a překážet. Na dotaz jednoho zákazníka jak to zvládá, Fanouš odpověděl:
"Já tady pane absolvuji obří slalom. Má to ale výhodu. Ty slalomové branky jsou hezké!“
Jednoho dne nastal dosud nevídaný úkaz. Děvčata nestačila balit. Zákaznice braly regály útokem. Balíčky braly brigádnicím přímo z rukou. Tři pokladny vrčely na konci dlouhých front. A tak se stalo, že jedna část stěny byla prázdná!
Paní vedoucí vyběhla s fotografujícím mobilem, aby se pochlubila, jak se hýbou kšefty nějakým nadřízeným, nebo příbuzným. Fanouš Hovorka ji se zájmem pozoroval a pak se zeptal: "Paní vedoucí, mohla byste mne vyfotografovat před těmi prázdnými regály?“
Jakmile paní vedoucí užasle pokynula hlavou, dostalo s jí vysvětlení:
"Víte, já bych chtěl udělat zkroušený výraz a pod fotografii napsal.
DOBRÝ HLÍDAČ FANOUŠ.
Možná by ji přijal nějaký humoristický časopis.
