Pokladník fotbalového oddílu TJ Podboří Fanouš Rendl si dal na počátku svého funkčního období jasný úkol. Budeme finančně soběstační! A rozjel to naplno. V létě se budou pořádat taneční zábavy pro mládež v areálu místní Osvětové besedy. Kryté pódium, betonové taneční kolo, kamenný stánek pro občerstvení. Vše je strategicky umístěno uprostřed obce. Riziko je veliké. Úspěšnost akcí rozhodne počasí. Akce budou jistě provázet výtržnosti zdivočelé mládeže. Stížnosti na rušení nočního klidu se stanou častým programem trestní komise a hlavní pořadatel bude určitě v této komisi štamgastem.
Vše se do mrtě splnilo. Několikrát přerušila zábavu bouře. Rvačky pořadatelů s narušiteli pořádku nebyly zvláštností. Převrácené popelnice, zdemolovaná čekárna místního nádraží, poškozené dopravní značky. To byl rub finanční soběstačnosti fotbalistů. Pokladník a hlavní pořadatel měl v trestní komisi svoji židli. No, a když parta mladistvých opilců zdemolovala v sousedním městě vitrínu s nejlepšími pracovníky, ocitnul se v trestní komisi celý výbor!
Tudy cesta nevede. Požádáme o pořadatelství místních hodů!
Jednou za rok propuká totiž ve vísce na pomezí Hané a Moravského Slovácka záchvat folklóru. O pořadatelství se hlásí několik spolků v obci. Vítěz riskuje počasí, protože v obci není velký sál. Hody probíhají na Petra a Pavla, jelikož těmto světcům je zasvěcen kostelíček v sousední vesnici. Obec Podboří svatostánek nemá. Zaběhnutý rituál předepisuje hodovou taneční zábavu, krojovaný průvod vesnicí a v neděli odpolední kulturní program. A ten kulturní program je kamenem úrazu. Prostor je totiž ohrazen pouze drátěným plotem. Tak se stává, že za plotem sleduje program více lidí nežli uvnitř. A tak nula od nuly pojde. A čumilové se nestydí!
Nejprve se o tradiční program staraly okolní dechovky s přizvaným lidovým vypravěčem. Tu a tam vystoupili ,,stárci“ s nacvičenou Moravskou besedou. Také žáci místních škol zaplnili část programu nedělního odpoledne. S novým trendem ale přišli místní zahrádkáři. Pozvali Moravanku se všemi sólisty. Byla to bomba. Bylo zaplněno celé výletiště, ale i fotbalové hřiště! Úspěch byl nevídaný a laťka pomyslné hodové atrakce byla umístěna velmi vysoko.
Pokladník Fanouš Rendl pozval na jím pořádané hody konkurenci - Starobrněnskou dvanáctku. Moravance konkurovat nemohla. Opět bylo příjemné červnové počasí. Z pódia bavili publikum Pantůčci, na housle hrál virtuóz a konferenciér Jarek Sedlák zručně organizoval nějaké soutěže. Výletiště bylo zaplněno slušně. Více čumilů bylo ale zdarma za plotem. Pořadatel prodělal kalhoty. Celé hodové dobrodružství skončilo bez jakéhokoliv zisku. Starosti byly jaksi navíc. Pokladník se zařekl. Takové akce nikdy více!
Uplynula jistá doba. Přišla Sametová revoluce a zavládly nové poměry i v kultuře. Hříchy mládí odvál čas. Fanouš sloužil denní směnu, končící v šest večer. Jeho vedoucí posunu při řeči oznámil: "Fanouši, dnes večer hraje v místní vesnici Olympic! Vedoucí návěstní mistr Komoník je hlavním pořadatelem!“ Výpravčí prohlásil: "Tak to musím vidět. Obec totiž nemá velký sál. Koncert bude na volejbalovém hřišti!“ K tomu se proláklo, že Petr Janda žádá na ruku osmdesát tisíc korun!
V osmnáct hodin směna skončila. Koncert začíná prý za dvě hodiny. "Klidně si nechám ujet střídací vlak domů. Musím vidět ten debakl. Pořádají prý to místní fotbalisté. Je to Klub sebevrahů, jako kdysi náš fotbalový oddíl!" Fanouš stačil vypít kávu v místnosti přípravářek a pokecat s venkovním výpravčím. Pak se pomalým tempem vydal směrem k volejbalovému hřišti. Celou dobu jej cestou provázela zatažená obloha. Pomalu začalo i drobně mrholit. Najednou chodce začaly předjíždět brněnské taxíky. Z nádraží je do vesnice dost daleko, z Brna nikoliv.. Taxíků přibývalo. Odjížděly zpět stejnou cestou prázdné. Kyvadlová přeprava.
Pak to příchozí uviděl. Vytřeštil oči. Celý prostor volejbalového hřiště byl obehnán hustou vojenskou dělostřeleckou maskovací sítí. Vojenské řešení. Jak kdysi pravil klasik: "Geniální věci bývají prosté!“ A Fanouš si pomyslel: "Tak tohle nás nikdy nenapadlo. Byl by to konec čumilů!“ Uvnitř neprodyšného prostoru se tísnil dav lidí. I když drobně mrholilo, lidí přibývalo. Za pokladním stolkem mává na příchozího návěstní mistr Rostislav Komoník: "Franto, pojď na koncert. Máš přece dvě stovky!“ Zvědavec odmítl. Zahanbeně odchází na nádraží na další vlak. Proboha, proč to s maskovací sítí po celou dobu akcí u něj na vesnici nikoho nenapadlo?
Na další směně zvědavec zavolal návěstnímu mistrovi a hlavnímu pořadateli Komoníkovi: "Rostiku, jak to dopadlo? Dostalo se mu vyčerpávající odpovědi: "Na koncertu bylo dvanáct set lidí. Spočítej si, kolik jsme vydělali. Klidně jsem mohl zaplatit a ještě plácnout Jandovi pětitisícovku na čelo!“
