Mám ráda zimu na horách. Nejkrásnější je bílý sníh a modré nebe. To se ale vždy nepodaří a ani minulý týden nic nenasvědčovalo tomu, že den bude jako malovaný. Ale rozhodli jsme se nesedět doma a zkusit, jestli internet nelže o tom, že v okolí Borové Lady jsou opravdu upravené běžecké stopy.
Když jsme projížděli Kvildou, pohled to nebyl lákavý. Sněhu málo a všude se válely chuchvalce mlhy. V Borové Ladě to nevypadalo o nic lépe. Nejprve mé kroky vedly na Obecní úřad, abych zjistila, jak je to s úpravou stop. Nástupní místo je cca 1km od parkoviště, a pokud by stopy nebyly, rozhodli bychom se pro pěší procházku. Paní byla velmi ochotná, vybavila mne mapou a ujištěním, že stopy rolba upravovala před dvěma dny. Ale pěkné jsou až asi 2 km nad Borovou Ladou. A tak jsme naložili běžky na ramena a vydali se k nástupnímu místu.
Opravdu, zezačátku bylo ve stopě pomalu víc trávy než sněhu. Bylo i pošmourno, ale pohyb na zdravém vzduchu nás oba potěšil a doufali jsme, že se sněhové podmínky se stoupající výškou zlepší. A opravdu. V místech, kde stopa vedla z louky do lesa, už byla dobře znatelná a dokonce i dost hluboká, aby vedla lyže. Umím docela dobře ovládat sjezdové lyže, ale na běžkách, pokud nedrží stopa, jsem jako "koza na ledě", nohy se mi různě rozjíždějí všemi směry.
Dokonce se začalo vyjasňovat a asi v polovině cesty už bylo nebe bez mráčků. Jen škoda, že byla upravená jen cesta na Bučinu, tak jsme se po ní museli i vracet. Hlavně já jsem z toho měla trochu obavy. Cesta totiž od poloviny dost stoupá a dolů je to pěkný sešup. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v bufetu Alpské vyhlídky, dali si oukrop, kávu a palačinky s borůvkovým žahourem a posíleni jsme se vydali na cestu zpět. Jelo se mi nádherně, až najednou se lyže rozjely nevídanou rychlostí a už jsem nezvládla vystoupit ze stopy. Řítila jsem se sjezdovou rychlostí a modlila se, aby bylo někde příhodné místo pro řízený pád. Těsně před nejprudším klesáním se objevil po mé pravé ruce svah, na který jsem se do boku svalila. Vše dobře dopadlo, ani jsem nepohamtala stopu :-).
Dál už jsem jela ve vzorném, co nejširším pluhu a vzpomínala na doby, kdy jsem bez problémů zvládla provaz. O tom, že jsem sjezd ve zdraví přečkala, svědčí poslední fotka. A tak mi dovolte, abych vás pozvala na procházku včerejší Šumavou.
