Jen narušený sen
a ráno, které žasne,
jen smutek den co den
a dávno bylo jasné,
že hrozí prudký svah
a pod nohama kluzko,
že v duši mívám strach,
když láska šeptá: Zuzko...
A pak jsem poznala,
že všemu konec není,
lásku jsem hledala
a hledám do umdlení,
vždyť pláč je vlastně déšť
a led je jenom voda,
ty ve mně zůstaneš,
ty nejsi epizoda.