Malíř Antonín Slavíček, který patřil k největším českým talentům přelomu 19. a 20. století, zemřel před 105 lety, 1. února 1910, v nedožitých 40 letech. Ze světa odešel vlastní rukou: poté, co vypravil své děti do školy, se ve svém pražském ateliéru zastřelil. Bouřlivák a perfekcionista v létě roku 1909 po záchvatu mrtvice ochrnul na pravou polovinu těla a obrazy, které maloval levačkou, ho neuspokojovaly.
Slavíček, který pro spory s profesorem Juliem Mařákem nedokončil pražskou akademii a později nevyšla ani možnost, že by na škole učil, vycházel z realismu, proslavila jej ale hlavně impresionistická díla. Veřejnost překvapil už jeho první takový obraz Červnový den, zachycující červené střechy chalup u Okoře. Později tvořil na Vysočině, známá jsou jeho plátna z okolí Kameniček, nebránil se ale ani pražským tématům, které často maloval i na zakázku města. Nedokončený zůstal po Slavíčkovi "portrét" katedrály svatého Víta.
S manželkou Bohumilou měli tři děti. Dcera Eva měla literární ambice, syn Jan zdědil výtvarný talent a maloval, Jiří působil jako filmový režisér. Slavíčkovými vnuky byli malíř Mikuláš Medek a novinář a muzikolog Ivan Medek. Manželka Bohumila si po jeho smrti vzala malíře Herberta Masaryka, syna prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.