Přivoláváš
mě azurem svých očí,
rozpaluješ
mě blízkostí svých dní,
paměť mých snů
se s větrem neotočí,
cit rozehrál
svou píseň nevšední.
Vábíš mě jít
a myšlenky se řítí,
neměnně svůj,
jak vlídných stínů král,
závrať mých snů
se touhy nenasytí
a tichý smích
se lásky nenadál.