Počasí konečně zpevnilo zem a dalo se jít cestou necestou, zkratkami přes pole a louky. Původní cesta ze Strakonic do Prahy vedla na sever přes les a vesnici Droužetice. Tak jsem tam zamířila kolem nezbytného křížku a rybníčka používanou cestou ke vsi. Za ní jsem dohlédla k další vesnici s kostelíkem, na Radomyšl. Já jsem ovšem nepokračovala pražskou cestičkou, ale zamířila ke kaskádě čtyř rybníků patřící už k další vesnici, Řepici.
Překážkou byla trať do Blatné, kterou jsem musela překonat. Za tratí už se rozkládal první rybník. Byl vypuštěný, s poničenou hrází. Odhalené kořeny stromů, větve a obnažené kameny v opuštěném místě vypadaly strašidelně. Mohutnou vrstvou bahna si protékající voda vyrývala v zasněžené ploše černé meandry.
Hráz druhého rybníka byla zalita sluncem a mohutné stromy ji pevně držely. Pokřivené větvoví vrhalo bizardní stíny na smutně opuštěnou plochu rybníka. Pod hrází u náhonu je opravený mlýn s červenou střechou a výběhem s koníky. Opomíjený kamenný mostek pamatuje staré časy.
Třetí rybník byl poloprázdný, ale s osazenstvem kachen už nebyl tak tichý a opuštěný. Největší z rybníků, čtvrtý v pořadí, sousedí se silnicí a vlakovou zastávkou na kraji Strakonic.
Svou polohou jsou rybníky v létě hojně využívané ke koupání a v pořádné zimě na bruslení.