V letošním čase se mi zedraly obyčejné košile, s dlouhým rukávem. Musel jsem si tedy koupit nové, netušil jsem však, jak těžký to bude nákup! Zkoušel jsem to nejprve u Vietnamců z naší čtvrti, marně. Měli buď kostkované, nebo jen ty s krátkými rukávy, či s malým číslem límečku. Ani v okolních pražských čtvrtích tyhle obyčejné košile nebyly k mání. Češi už je sami pro sebe šít nesmí? Zkáza „neviditelné vlády ruky trhu“ asi neskončí jen u pánských košil.
Krátce po středečním poledni jsem se tedy vypravil do „hlavního stanu“ trhovců v Čechách – Holešovické tržnice. Sotva jsem vystoupil z tramvaje, v jejích vratech začala scéna jako z hollywoodských krváků!
Zběsile z nich běžel černoch, za ním asi 50 Vietnamců a urostlý městský policajt s kolegyní. Vietnamci křičeli, policajt v běhu hvízdal na píšťalku.
Nešťastníka dostihli nejdříve Vietnamci, podrazili mu nohy a na chodníku ležícího ho zkopali do všech částí jeho těla! Později doběhl i český policajt. Důstojně ho posadil na židli v poslední tamní nezrušené venkovní restauraci, nařídil mu položit ruce na stolek. Černoch, asi severoafrický, byl ale temperamentní a ruce si pořád pokládal do klína. Policistovi se to nelíbilo, a tak ho přes ně přetahoval pendrekem. Policista si rychle vysílačkou přivolal četné posily a ti Afričana prošacovali.
Na pravoboku vrat tržnice bylo také veselo. Blížili se jeho tři kumpáni – němečtí neonacisté. Byli to mladí muži, krátce ostříhaní, s konspirativními nápisy Croatia. Chtěli prchnout z místa zločinu před vraty čekajícím taxíkem. Policajti je ale z něj hbitě vytáhli. Z kapes jim policie vytáhla kovové „boxerské prsteny“.
Policisté všechny čtyři zatčené položili na asfaltovou vozovku, břichem dolů a s rukama za zády. Po asi 45 minutách dorazila v civilu obstarší kriminální policie (ne rada Vacátko).
Nakonec vyběhl na levé ruce pořezaný a silně krvácející Vietnamec. Zločinci mu proťali kudlou svalstvo až na kost. Před vraty už na něj čekalo několik sanitek, na místě ho saniťáci vzorně ošetřili, pak odvezli do nějaké nemocnice. Při ošetřování ho za zdravou ruku cituplně držela asi manželka a chlácholili vietnamští spolutrhovci.
Po skoro hodině mého pozorování mě už přestalo bavit dívat se na kriminálníky. Vydal jsem se po stopách kapek krve na zemi, až ke stánku, kde k loupežnému přepadení došlo. V tržnici bylo pochmurné ticho, Asiaté se nepředbíhali v nabídkách zboží. Co se v tržnici ve skutečnosti odehrálo, jsem vyrozuměl až z hovoru policistů a výborně česky mluvícího Vietnamce. Zločinci si vyhlédli krámek s noži a hned tři ukradli. Bránil se marně. Pak utekli a za chvíli se k němu vrátili se železnou tyčí. Chtěli Vietnamce zmlátit! Bránil s holýma rukama, oni ho pobodali, jeho ukradenými noži! Prchali, někdo však mobilem zavolal Městskou policii.
Nakonec jsem ty své tři „košilenky“ v Holešovické tržnici sehnal, byly ale pěkně drahé. Korzoval jsem dál tržnicí, až mě upoutala prodejna kozích výrobků. Nakoupil jsem si v ní kozí žervé a javorový sirup. Obojí jsem si uložil do tašky. Prodavači se rozpovídali o dnešním běhu neonacistů kolem jejich krámku. Prý to tam není časté.
Vyjel jsem elektrickou dráhou na poklidnější Žižkov. Jenže v parčíku před naším domem Policie České republiky zrovna něco prošetřovala...
