Václav Hrabě, básník
české beat generation

Václav Hrabě, básník
české beat generation

3. 3. 2015

Básně Václava Hraběte jsou dnes symbolem kultivované české poezie, byť jeho život byl jen "malou chvílí, tak akorát na jeden tulipán". Pouhých 24 let. A během nich studoval, hrál v dixielandu, vystřídal pár zaměstnání, psal básně a reportáže. Tragická smrt a jeho dílo z něj udělaly kultovního básníka české beat generation, ale i dalších ročníků. Zemřel přesně před půlstoletím, 5. března 1965. 

Jeho verše si lidé opisovali s tužkou a blokem v ruce před výlohou knihkupectví. Připoutaly je k sobě téměř okamžitě. Dokonale vystihovaly pocity a atmosféru doby. Zněla z nich upřímnost, vnitřní čistota, láska a touha po svobodě. 

Přesto jejich tvůrce za svůj život nespatřil vydanou sbírku svých básniček. Šířily se v opisech, které považovali tehdejší mladí za nejlepší kusy svých knihoven. Z nich vznikly později vydané edice Stop time (1969), Blues v modré a bílé (1977) a kompletní Blues pro bláznivou holku (1991). 

Václav Hrabě byl nadané dítě už odmalička. Narozen 13. června 1940 v Příbrami, nezvykle brzy chodil, mluvil a četl – vše, co mu přišlo do ruky. A zbytek času věnoval muzice. Začal s houslemi a propadl klarinetu. Na hořovickém gymnáziu založil kapelu: „Vždycky přišel Vašek s klarinetem a my jsme to mohli zabalit, protože všecky holky byly jeho,“ vyprávěl kolega z kapely Vladimír Jiráň. 

Navíc mu to velmi slušelo. Jeho veliké hluboké oči jako by nahlížely do jiného časoprostoru: „Z očí mu zářila taková dětská odevzdaná upřímnost, taková důvěra, že mu nešlo vynadat. Vzbuzoval v člověku naděje, že svět je hezký,“ vzpomíná matematikář Josef Svoboda. Nadějný student odešel studovat češtinu a dějepis do Prahy. 

"Nebe jde/přes město houpavým krokem pouťových husarů/Tajně jako filmová hvězda/stárne/den." V Praze se Václavovi otevřel velký svět. Jeho život nabral na horečném tempu. Přes den chodil do školy, večery trávil v klubech, hrál jazz, po nocích diskutoval, básně psal nad ránem. Na konci školy musel na vojnu, kde se snažil co nejčastěji dostat na marodku, aby mohl psát. Také se oženil a stal otcem syna Jana. 

Po návratu z vojny začal publikovat v časopise Tvář. Byl u vzniku kavárny Viola, působil tam jako technik, recitoval, psal básně, recenze, reportáže, vymýšlel nové projekty. „Měl jsem z něj pocit člověka prozářeného sluncem,“ vybavuje si Alfred Strejček. 

Ve Viole se hodně četly verše beatniků, ke kterým měl Hrabě blízko. Když v roce 1964 přijel do Prahy Allen Ginsberg, stal se mu osobním průvodcem. V tom roce ale začal mít finanční problémy, nesehnal učitelské místo, rozpadlo se mu manželství. 

Po rozvodu bydlel Václav s bývalou ženou, která se znovu vdala a narodil se jí druhý syn, v jednom malém bytě. Začal učit na škole v Košířích, recitoval ve Viole, psal do časopisů. 

Pátého března 1965 po příchodu domů kolem třetí ráno si jako obvykle přitápěl plynovým sporákem. Plamen jednoho hořáku však uhasl a spící Václav Hrabě zemřel na otravu kysličníkem uhelnatým. Tak z tohoto světa odešel básník, který měl "...touhu a odvahu/nečekat, až se život převalí kolem jako baráčnický průvod... uvidět ráno u Vltavy divoké koně/pojmenovat své lásky/a bude-li třeba/nechat se zabít pro ně". 

básníci
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.