Penzista Luboš Ondráček oslavil sedmdesáté narozeniny. Zůstal sám ve své ulitě v patřičné vzdálenosti od rodin dvou dcer. Zabydlel se ve svém soukromí a už by těžko dokázal žít s nějakou ženou. Zatím mu ještě zdraví slouží, ale dají se očekávat komplikace. Kolikrát se v noci probouzí a nežli si uvědomí, že je zcela sám, trvá to delší dobu. Někdy jej i zamrazí při vědomí, že kdyby se ráno neprobudil, našly by jej patřičné orgány vytuhlého až za několik dnů. Jako jeden z mála lidí nevlastní mobil. Pevná linka je umístěna v sousední místnosti, od ložnice patřičně vzdálená. Na noční stolek umístil tedy masivní budík. V posledním tažení jej hodlá vymrštit na rušnou ulici zavřeným oknem, aby na sebe upozornil.
,,Chlapče, jsi v časové tísni. Musíš se poohlédnout po někom, kdo by ti, až umřeš, oči zatlačil,“ rezonuje v hlavě důchodce neodbytná myšlenka. Musí udělat inventuru svých bývalých lásek. Bývaly přece doby, kdy mohl zmobilizovat rezervy. Z bývalých rezervistek jsou ale babičky. Několik setkání s bývalými láskami se minulo účinkem. Poznal, že je příliš pozdě a babičky jsou pevně zakotveny v kamenných podstavcích rodinných vztahů. Několik je již na pokraji zlatých svateb. Osamělé zase nejsou na tom tak zle, aby vlezly do nejisté budoucnosti s nemajetným důchodcem, byť jej v minulosti možná milovaly.
,,Tudy cesta nevede, musíš zalovit v blízkém okolí.“ Ta paní tráví volný čas na zahrádce před rodinným domkem. Luboš ji při cestě do obchodu nemůže minout. Jakmile přechází kolem, paní se zvedá z pracovního ohybu a zapojuje se do diskuse. Jednoho dne upravila diskutujícímu límec od košile. Takovou pozornost už muž léta nezažil. Tento akt vyvolal Lubošovu pozornost a zkušeným zrakem prověřil její již pokleslé proporce. Při zamhouření obou očí by snad stálo za to prodloužit milostné zážitky o nějaký ten čas.
Dali si rande na hřbitově. Ne snad, že by tam oba směřovali, ale jen zde by bylo setkání dvou lidí z jedné vesnice konspiračně nezávadné. Nedostavila se. Tak snad příště. Přitom při jednom rozhovoru oznámila, že nikdy v životě nebyla v Praze! Najednou se osamělému důchodci nabídlo celé hájenství možností, jak se projevit jako znalec Prahy a v podstatě také znalec historie. Mohl by se pyšnit vědomostmi jako páv svým barevným ocasem. Nemá ovšem ověřeno, jak by dobývaná žena zareagovala. Je to žena z lidu, patřičně zbožná a sleduje televizi Šlágr.
Jednou se dobyvatel zasnil. Možná by se dala vygumovat léta a vrátit se tak třicet let nazpět. Viděl setkání po třiceti letech na přesně určeném romantickém místě. Očekával by ženu slastně rozechvěn se zavřenýma očima. Minuty se jistě povlečou a napětí se bude stupňovat. Pak se zeptal:,,Maruško, nechcete si připomenout mládí?“ Barvitě pak popsal svůj pozdně romantický a zamilovaný sen. Oslovené se oči nezaleskly. Shrnula si vlasy pod ledabyle uvázaným šátkem a pak prohlásila:,, Já na chlapy nejsem. Vdávala jsem se pozdě a měla jsem hodně jiných starostí!“ Nepostřehla ani, že jí muž na druhé straně plotu hladí ruku, kterou se držela železného plotu. ,,Tak tudy cesta nevede. Nevím ale, jestli se mám ženě vyhýbat, v zahrádce ji ignorovat a nadále se s ní nevybavovat. Třeba se v ní ale něco zlomí a na to rande se dostaví. Vyzkouší si, jaké to je, odejít do minulosti a třeba jen na chvíli utéct do snů?“ Ne nadarmo se zpívá v operetě. Ó, jak je měnivé to srdce ženiné!
Marně hledá opuštěný muž ženu, se kterou by mohl spokojeně dožít. Pohrdá inzeráty. Mohl by ohromit inzerátem znění: VRCHNÍ INSPEKTOR STÁTNÍCH DRAH VE VÝSLUŽBĚ HLEDÁ ŽENU V ZAJIŠTĚNÉM POSTAVENÍ. Využil by tak rozhodnutí Ústavního soudu o výši důchodů bohatých jedinců. Byl by to ale podraz na čistou a nezištnou ženskou duši, neboť se nejednalo o postavení, ale hodnost!
K inzerátu se ale nesníží. Především jej ale brzdí obava. Při své smírčí povaze a chorobné laskavosti by nedokázal žádnou ženu odmítnout. Pochopitelně, že by vyřadil ženy ošklivé. Jako špatný psycholog by určitě naletěl a nemusela by to být ani sňatková podvodnice.
Kamarád Barbořík ovdověl v mladším věku. Potřeboval mámu pro desetiletou dcerku. Obdržel dvacet devět nabídek. Všechny dámy poctivě prověřil a po maratonu schůzek si vzal tu dvacátou devátou. Luboš je ovšem přesvědčen, že by si při své naivitě vzal hned tu první!
