Před sedmdesáti lety, v noci z 9. na 10 března 1945, se v Tokiu rozpoutalo peklo. Rozsáhlému leteckému náletu amerických bombardérů padlo za oběť přes sto tisíc lidí. Do dějin se tento nálet zapsal jako nejničivější letecký útok konvenčními prostředky za 2. světové války, byť dnes zůstává poněkud ve stínu svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Oficiální údaje hovořily o 83 tisících mrtvých, historikové se ale shodují, že obětí bylo ve skutečnosti přes sto tisíc. Na japonskou metropoli se sneslo půl milionu zápalných bomb, které zažehly plameny devastující celé čtvrti tvořené dřevěnými domy. Místní hasičské sbory nedokázaly efektivně reagovat, neboť většina mužské populace byla na frontě. V mnohahodinovém požáru lehlo popelem přes 25 tisíc domů v centru Tokia na ploše téměř 40 kilometrů čtverečních. Více než milion obyvatel přišlo o střechu nad hlavou.
Cílem operace bylo definitivně zlomit morálku japonského protivníka a zničit továrny v městských obytných čtvrtích. Bombardování významně přispělo k ukončení druhé světové války. Jeho ničivost, jež měla za následek nebývale vysoký počet obětí, však vyvolala i kritiku, podobně jako v případě vybombardování Drážďan.