Hongkong nese stopy nejen čínské, ale i evropské kultury. V roce 1841 byl obsazen Brity. A pak Čína roku 1898 pronajala Hongkong na 99 let Britům, včetně přilehlých 234 ostrovů. Podařilo se, že při návracení Hongkongu Číně se stal Hongkong zvláštní zónou pod správou Číny.
Nikde jsem neviděla tak husté davy lidí jako tam. Má sice "jen" 7 milionů obyvatel oproti Šanghaji se svými 24 miliony obyvatel. Museli jsme se držet za ruce, proudy lidí na ulicích a za chvilku nevidíte, kdo kde je. Náš plán byl vláčkem objet město, což je příjemné, a pak vystoupit k chrámu 10000 Buddhů. A tak se také stalo.
Hongkong je především moderní finanční metropole. Mrakodrapy se tu tyčí až k modravému nebi, ale Chrám 10000 Buddhů je doslovně atrakce, kterou si nenechá žádný návštěvník tohoto města ujít. Pro vysvětlení, není tam 10000 Buddhů, ale v čínštině to znamená "velmi mnoho", někdy i "nekonečně mnoho". Těch chrámů je v Hongkongu vícero.
Nejhorší bylo někde usednout a dát si jídlo. Tolik lidí ve městě určuje i jejich styl stravování, totiž, že většina lidí se stravuje v bufetech ve stoje, ale jsou to místnosti 30 m2, a když vidíte, kolik tam stojí lidí, ztratíte chuť na jídlo. Přesto v jednom takovém jsme si sushi dali, bylo výborné. Lidé spolu ihned začnou komunikovat a ptají se, odkud jste a na jak dlouho tu jste. Lokty musíte mít při těle, protože stojí jeden vedle druhého. Tam jsme bohužel přišli o fotoaparát, protože jsme přes bundy nepocítili, že foťák v té tlačenici nemáme. Bylo nám to líto, ale když nejde o život, nejde o nic.
Byla to naše vina a rozpoložení z neobvyklého ruchu. Pak jsme navštívili "Ptačí trh", kde můžete smlouvat i o cenu polévky, kterou vám nabízí i venku pod slunečníky. Na trhu najdete všechno, co potřebujete k jídlu a oblečení. Ale ten mumraj se mi vůbec nelíbil. Pořád jsem měla pocit, že se ztratíme mezi tím množstvím lidí, a tak jsme si zakoupili ještě jednou lístky na vláček a projeli se vláčkem kolem města. Stewardka nás v angličtině velmi mile poinformovala a řekla nám, že se tu narodil herec Jackie Chan a zpěvačka Amanda Learová.
Byl to náš zážitek z jednodenní návštěvy metropole, odkud jsme pak s leteckou společností Cathay Pacific pokračovali zpět do Evropy. Město Hongkong doslova vře a hodně žije, barevně a nás Evropany fascinuje, ale bydlet bych tam nechtěla. Sydney mne zaujalo nejvíce. Hongkong jsem chtěla poznat, alespoň takto z rychlíku.