Americká vojska se v tomto březnu vracela ze cvičení v Pobaltí. Přes sto bojových vozidel jelo po silnicích České republiky. Americká logistika, válečná technika a velení nám toho moc nepředvedli. Vozidlům občas chybělo palivo, musela na své tankovací cisterny čekat hodiny (asi si zapomněli před dlouhou jízdou doplnit palivo). Některá vozidla musela pro nepojízdnost čekat na vlastní odtah.
Za můj dlouhý život jsem zažil čtyři vstupy a pobyty zahraničních vojsk. Byl jsem tehdy ještě v kočárku, když se Prahou pohybovala vojska německého wehrmachtu. Po pár týdnech pak přišla Pražany uvítaná Rudá armáda, osvoboditelka. Následovala desetiletí klidu. V roce 1968 k nám vnikla vojska také Sovětské armády, to už nevítaná a okupační. Teď 2015, dorazila do Prahy americká vojska.
Patří ke zvídavosti Pražanů se na ně dojít podívat. Dojížděla do pražských vojenských kasáren v Ruzyni s pěkným zpožděním. Poklidných diváků tam bylo asi 300, policistů o trochu méně. Někteří z přihlížejících byli muklové z blízké věznice Ruzyně, asi propuštění za vězeňské vzorné chování. Antikonfliktní tým si povídal jen mezi sebou, nebyly spory. Nikdo z Pražanů na Američany nevystrkoval holý zadek! Neviděl jsem ani tu americkou vlajku s hákovým křížem.
Bylo v tu dobu strašlivé počasí, vichr, krupobití, černé mraky, sněžení i slunečno. Stát a pozorovat se smělo jen na vyhražených trávnících.
Policie České republiky ožila, když se přiblížil americký konvoj. Museli jsme ustoupit a jejich válečná vozidla vjížděla do českých kasáren. Mávali oni nám i my jim, volali jsme na sebe, přátelsky. V kasárnách se teprve zastavila.
Američané se drželi uvnitř kasáren, někdo z Čechů by třeba mohl vystřelit a vojáka i zranit! Nestalo se. Vlastně se nic pozoruhodného nedělo.
Pro velkou zimu jsem se raději vrátil domů.
Otázka do pranice. Zda po té americké vojenské přehlídce bychom raději my neměli Američanům nabídnout služby Armády České republiky? Nebyla by ta snad dokonalejší?
Zítra bude druhý den - prohlídkový, uvidím, zda znovu půjdu.